"Synu, pošlu tě na Zem," prohlásil u večeře otec, utřel si vous a spokojeně se rozvalil na obláčkovém kanapi.
"Kurva, a je po zábavě," zhřešil syn a přemýšlel, jak dá vědět bráchovi, že na dnešní bezva mejdan nedorazí. Nahlas ale položil zvídavou otázku, aby projevil zájem a fotříka zbytečně nenasral. Naposled, když se mu to podařilo, skončila diskuse velkým třeskem. "Co je to Zem, otče?"
"Ále," upil otec mešního vína z ročníku Nula, nenápadně si krknul a zodpověděl dotaz: "To je takový kulatý kus šutru, co jsem vymyslel ve vaně, když jsem se právě nudil. Z čehož pro tebe vyplývá poučení. Nudíš-li se, nepracuj, nebo to zvoráš. V té euforii jsem vyrobil hory, lesy, moře, jezera a vůbec krásný svět, ale pak mě napadlo, že by ho chtělo něčím oživit. Tak jsem kromě jiného vymyslel člověka a prdnul ho na to neprozkoumané místo. Dal jsem mu desatero dobrých rad a doufal, že tím pádem mám všechno z krku. Ach, jak jsem se zmýlil! Prvním jejich činem byla konzumace mých nejoblíbenějších jablek. A první muž, Adam, ten nevděčník, zakroutil mému nejlepšímu dílu - sedmimetrovému hadovi - krkem." Podrbal se v husté kštici. "A tak tam posílám tebe, abys jim připomněl má slova. Dojez jídlo a vyraž."
Syn znal svého otce, a tak raději neprotestoval, přestože ztraceného mejdanu mu bylo líto. Mohl si užít bezva večer s Arielem, Babielem a Galgalielem, který šéfoval andělům kolem Měsíce, kde se večírek konal.
Polknul poslední sousto, vyprázdnil pohár, sbalil svých pár švestek a vyrazil s nuceným úsměvem ve tváři. Procházka růžovou zahradou to nebude, dumal, protože jeho tatík měl nevysvětlitelnou zálibu v různých odstínech zelené. Dorazil na místo a začal hlásat slova, která mu otec pro jistotu napsal na palmové listy.
O třiatřicet let později se syn objevil na nebesích, čímž Otce velmi překvapil. "Co tady děláš tak brzy? Já počítal, že na Zemi vydržíš alespoň pár tisíciletí. Znám své pappenheimské." Pak pozorněji pohlédl na produkt svého sémě a vyděsil se: "A proč máš, u všechvšudy, na zádech ten kříž?"
Utrápený Syn se zbavil břemene, otřel si krvavé šrámy, sundal ostnatý drát z hlavy a povídá vyčítavě: "Za to můžeš ty, Otče. Poslal jsi mě na Zem, abych hlásal tvé slovo, což jsem také poctivě dělal. Jenže mi tam nikdo nerozuměl, a tak jsem tady zpátky. Nic moc zážitek, řeknu ti."
"Chceš říct, že ta banda lidoopů mé Slovo nebrala vážně?" Zahřměl Otec, což zavánělo dalším Velkým třeskem.
Syn pokrčil rameny. "Možná by brali, ale šoupnul jsi mě na místo, kde se široko daleko nenašel nikdo, kdo by jako my hovořil česky!"
Komentáře
Okomentovat