Šéf odbytu nešťastně přešlapoval na koberečku a přemítal, jak vysvětlit důvody, proč se prodej octa meziročně propadl o téměř třicet procent. Déle trvající sucho a tím pádem mírný nedostatek nakládaček v tom roli hrát nemohl, protože okolní státy Evropské unie hbitě zareagovaly a dočasný nedostatek surovin nahradil vcelku levný dovoz. Marketingový průzkum byl teprve v počátcích, takže žádné fakty podložené vysvětlení neměl k dispozici.
Představenstvo firmy bohužel preferovalo jednoduché odpovědi, jenže ty nebyly po ruce. Položenou otázku tedy zodpověděl pokrčením rameny, což předsedu zdvihlo ze židle.
"Tak podívejte se, pane inženýre. Jak jsem si zjistil, berete slušný plat a vaším jediným úkolem je zajistit, aby náš rodinný podnik prosperoval. Důvody, proč se nedaří, zjevně vysvětlit neumíte a nebudeme se tudíž v tématu nadále pitvat. Mohl byste nám ale," významně se rozhlédl po místnosti, "načrtnout alespoň nějakou ideu, jak tuhle hloupou situaci vyřešit?" Dodal a usedl do křesla, které si tiše povzdechlo.
Oslovený nešťastník znovu přešlápl a rozhodl se, že myšlenku, kterou už pár dní nosil v hlavě, vypustí na světlo světa. "Jeden nápad bych měl..." Zatvářil se nerozhodně, "ale je dost netradiční."
"Sem s ním!" zahromoval finanční ředitel, "hůře už být nemůže."
Vedoucí odbytu sice s uvedeným tvrzením nesouhlasil, ale poslechl. Nadechl se, zbavil se lehké trémy a optal se přítomných: "Okurky už asi lidi moc netáhnou. Ale podívali jste se někdy v poslední době na oblohu?"
"Proč, proboha?" Načuřil se předseda, "poletují tam snad naši zákazníci?"
"Možná občas… ale prohánějí se tam obrovské tryskáče, co vyrábějí bílé čáry!"
"A co my s tím? Máme je snad svým výrobkem přebarvit do zlatova?" uchechtl se produktový manažer.
"To nebude nutné," narovnal záda odbytář, "mám lepší nápad. Co kdybychom vypustili fámu, že ta letadla rozstřikují po obloze jedovaté chemické látky, které slouží k manipulaci s počasím a oblbují lidstvo?"
"K tomu snad letadla nepotřebujeme, ne? Počasí stojí za hovno furt a lidi jsou blbí jak troky odjakživa," vložil se do debaty výrobní ředitel.
"Právě proto!" Triumfoval vedoucí odbytu. "Prostě jim vysvětlíme, že jedině a pouze náš ocet funguje jako svého druhu antibiotikum. Stačí ho prostě vylít na asfalt, nejlépe za pošmourného dne a všechny jedy jsou tím pádem pryč. A ještě navíc bude krásně slunečno! Každý náš zákazník si tak bude moci řídit počasí tak, aby mu vyhovovalo."
"Týhle blbině někdo uvěří?" nevzdával se šéf výroby.
"Lidi věří i tomu, že Země je placatá jak hrudník anorektičky."
"Hmmmm..." zamyslel se výrobní ředitel a zmlknul, protože existují argumenty, s nimiž nelze polemizovat.
"Stačí málo," kul železo, dokud bylo žhavé, šéf odbytu. "Založíme anonymní svobodný a nezávislý zpravodajský server a tady náš tiskový mluvčí vše pěkně sepíše. Je zvyklý kecat. Ostatně pokud vím, stejně ještě nikdy nenapsal žádnou pravdu, takže mu všichni uvěří. A navíc," zvedl ukazovák, "každý ví, že na internetu přeci nikdo nelže!"
Rozhostilo se ticho. Nejstarší člen dozorčí rady přezdívaný Impoternet, protože ve svém životě ještě nikdy nezapnul počítač, se vložil do diskuse. "Já bych to zkusil," prohlásil zdlouhavě a opět usnul.
Podnik neuvěřitelně prosperoval až do chvíle, kdy nějaký blbec na internetu zveřejnil návod na výrobu takzvaného cloudbusteru, který rozháněl mraky jenom tím, že existoval. A suroviny se povalovaly prakticky v každém sběrném dvoře téměř za hubičku. Někdy doslova.
Vedoucí odbytu byl propuštěn bez odstupného a reklamní oddělení zpracovalo chytlavou reklamu propagující jejich výrobek jako ten nejlepší pro výrobu nakládaných okurek, ale od krachu ho ani tento zoufalý krok zachránit nemohl. Impoternet pro jistotu o měsíc dříve zemřel, aniž by někdy ve svém životě otevřel datovou schránku.
Okurky oslavily tuto událost populační explozí a jejich copywriter dodal bezvadný slogan:
„Je to pro nás pocta, být konečně bez octa!“
Komentáře
Okomentovat