Ezokraviny

"Prosím o klid!" Zatleskala přísně se tvářící úřednice bujných tvarů oblečená ve starořímské tóze. Šum v obrovské místnosti postupně utichl. "Ještě dříve, než vyplníte dotazník, který jste obdrželi při vstupu, musím vás upozornit na několik základních pravidel." Ozvalo se šustění, jak zmatené publikum začalo listovat v papírovém formuláři, což je vymoženost, která nezanikne ani po smrti Vesmíru. Dáma se na přesně vypočítaný okamžik odmlčela a počkala, až postupně utichne ruch. Poté pokračovala: "Většina z vás je zde poprvé a je mi celkem jasné, že jste lehce dezorientovaní. Ty, co jsou tu poněkolikáté žádám, aby se zdrželi nemístných rad.“ Zatvářila se přísně. Urovnala si myšlenky a pokračovala: „ Prvotní dezorientace je úplně normální a brzy vás přejde. Urazili jste totiž hodně velkou vzdálenost. Ocitli jste se v této aule, protože jste umřeli." Vzrušené mumlání tentokrát trvalo déle, poněvadž spoustu přítomných nečekané, ale zásadní sdělení dost překvap...

„Já vás propustím, vy idiote!“ Nebral si servítky šéf přísně utajeného vědeckého zařízení, které potajmu financovala armáda jedné velké nejmenované mocnosti. „Zkurvil jste celý dlouholetý výzkum, přestože zadání bylo jasné. A teď mi povězte, co si máme počít s tímhle materiálem?“  Ukázal rukou na obrovskou místnost, v níž se potulovala spousta infantilně se tvářících jedinců obdařených ovšem nadstandardním vzděláním. „Máme je zastřelit, nebo co navrhujete?“ Obviněný výzkumník zaujal obrannou pozici: „ Zadání jsem pochopil správně! Vyrobit virus, který donutí každého vojáka, počínaje vojínem a konče generálem, radostně a zvesela vyrazit do bitvy, aniž by kladl zbytečné otázky. Happines virus měl být trumfem, který jednou provždy zbaví lidstvo zbytečného strachu a posune ho dál a dál, až ke hvězdám. Poněvadž kdo ví, co tam kdy najdeme. Pokud budou lidé doopravdy šťastní, překonají všechny strasti a potíže. Makal jsem jako šroub a vaši kritiku si vážně nezasloužím!“ Dodal vzpurně a p...

"Hele, chlapi, vobjevil jsem voheň!" Dorazil ožehnutý muž s klackem v ruce do studené jeskyně. "Můžeme se vohřát a třeba i ten zbytek mamutí kýty trochu vopéct, nebo jak se tomu bude jednou říkat." "Hele, Grile, smol na to," ozval se nerudný stařec, kterému tuhé syrové maso předžvýkávalo jeho sedm žen. Jedna po druhé. "Takovýhle novoty nám sem netahej. Co ty vo tom, jak říkáš vohni, vlastně doopravdy víš? Co když je děsně jedovatej a všichni zdechnem?" "Jo," přidal se další jedinec s tlamou plnou tuhého masa, "my chápeme, že jsi trochu jinej, ale žvejkat syrovýho stejka je naše dlouhodobá tradice." Zabral čelistí, něco křuplo a on krvavou rukou vyndal trojku vpravo nahoře. "Přesně," přidal se další, "vzpomínáš, jak Kil, dejž mu Mamut věčnou slávu, s velkou slávou přinesl bazmek, kterýmu říkal kolo? K hovnu to bylo, žrát se to nedalo a nakonec si rozbil papulu na vynálezu, co mu říkal koloběžka. Idiot,"...