"Hele, Grile, smol na to," ozval se nerudný stařec, kterému tuhé syrové maso předžvýkávalo jeho sedm žen. Jedna po druhé. "Takovýhle novoty nám sem netahej. Co ty vo tom, jak říkáš vohni, vlastně doopravdy víš? Co když je děsně jedovatej a všichni zdechnem?"
"Jo," přidal se další jedinec s tlamou plnou tuhého masa, "my chápeme, že jsi trochu jinej, ale žvejkat syrovýho stejka je naše dlouhodobá tradice." Zabral čelistí, něco křuplo a on krvavou rukou vyndal trojku vpravo nahoře.
"Přesně," přidal se další, "vzpomínáš, jak Kil, dejž mu Mamut věčnou slávu, s velkým nadšením dotáhnul bazmek, kterýmu říkal kolo? K hovnu to bylo, žrát se to nedalo a nakonec si rozbil hubu na vynálezu, co mu říkal koloběžka. Idiot," dodal a spolknul tuhé sousto.
"Jste pitomci," odfrkl pohrdavě příchozí, "netušíte, co všechno se s tímhle vobjevem dá dělat!"
"Jo? Tak povídej," ujal se slova náčelník lovecké tlupy. "Ale nezahrnuj nás nudnými fakty, chceme praktickou ukázku blahodárnosti tvého příspěvku k rozvoji naší skomírající civilizace." Mluvil spisovně, protože jako jeden z mála byl zcestovalý a při své návštěvě cizích krajů přečetl všechny příspěvky na blogu nějakého borce v Altamiře.
"Milerád," doširoka se usmál popálený Gril, "kouzlo netkví ve vohni samotném, ten je pouze prostředkem. Skutečnou sílu s uzdravujícími účinky dodá tomuhle vynálezu až správné příslušenství." Sundal z ramene koženou brašnu plnou jakéhosi zeleného roští. "Dávejte bacha," dodal, pomocí pazourku rozdrtil už lehce usušené lístečky na padrť, zabalil je do úhledného kousku všudypřítomného lopuchu a pak klacíkem s plápolavým plamenem zapálil konec vzniklé trubičky.
"A teď čumte, volové!" Zvolal a hluboce nasál aromatický dým. "Ty pyčo, to je hlína!" Šeptl posléze, praštil s sebou o zem a blaženým výrazem ve tváři se propadl do euforie, což je slovo, které také teprve bude vynalezeno. "Si to zkuste, barbaři," doplnil ještě a ztichl definitivně.
Všichni přítomní po chvíli váhání poslechli jeho radu a o několik okamžiků později se celá tlupa válela v rauši na nepohodlné kamenné podlaze.
O dvě hodiny později se z mrákot jako první probral náčelník, zatřepal hlavou, probudil zbytek bandy, i doposud blaženě se usmívajícího Grila, a vyřkl ortel: "Objevil jsi fakt úžasnou věc. Ubal mi ještě a vyřešíme, jak se to bude jmenovat. Navrhuji, aby nesla jméno po mé nejmladší ženě Mari."
Do té doby tiše přihlížející příslušnice něžného pohlaví se potěšeně zatetelila a souhlasila: "Děkuji. Můj otec Huana bude mít děsnou radost."
Komentáře
Okomentovat