Reportér regionálního týdeníku PRSK.cz se zavrtěl v nepohodlném křesle. „Jak už jsem říkal na vrátnici, šéfredaktor mě vyslal, abych sepsal článek o úspěších vaší kliniky. Zatím mi ale není moc jasné, jak vlastně fungujete, a proto jsem skončil tady, u vás. Prý tomu velíte vy." Odmlčel se. Muž sedící naproti si posunul brýle na nose, pohlédl na svého návštěvníka a vážně prohlásil: „Ano, jsem tu šéfem. Náš přístup k léčení moderních civilizačních chorob je velmi netradiční a prozatím, bohužel, širokou vědeckou a lékařskou obcí ignorován. Ale!“ Zvedl ukazovák a nasadil úsměv číslo sedmnáct, „my máme prokazatelné výsledky a úspěchy, které si koneckonců můžete na vlastní oči ověřit. Je libo malou exkurzi s odborným výkladem?“ Novinář se s námahou vysoukal z proutěného křesílka, pokrčil rameny a souhlasil: „Proč ne, budu rád.“ A vyrazili. „Základním principem, na němž je založena naše léčebná terapie, je předpoklad, že moderní civilizace kráčí do prdele.“ Šéf kliniky zpomalil krok a...
Co se do knihy nevešlo