Ezokraviny

Kapitola první "Hele, taťko, zaletíme si na Měsíc? Když už máme ta křídla?" Synův dotaz zastihl otce nepřipraveného. Kvalita vosku ještě nebyla bůhvíjaká a občasné létání za slunečného dne mívalo svá rizika. Přítomní ptáci vůbec nerespektovali pravidla vzdušného provozu a to ohavné Slunce házelo klacky pod nohy novým objevům, kde jen mohlo. Co asi ukrývá? Dumal Daidalos v duchu, ale musel se otázce postavit čelem. I on by rád viděl, co je na odvrácené straně, jenže znal limity své technologie.  Povídá tedy: "Podívej, synu, tohle jsme si jednou provždy vyjasnili, když jsem ti vyrobil křidýlka pro začátečníky. Lítat budeš jenom v přesně stanovených leteckých koridorech. Když je opustíš, lidi si toho všimnou, a budou zase frflat, že stříkáš chemtrails. Ostatně - kolikrát ti mám říkat, abys nejedl fazole, když se jdeš prolétnout?" "Vždycky," uznal syn. "Ale tati, když tam nedoletíme my, bude první někdo jiný! Tebe to netrápí?" "Já na to seru,&q

Vyhněte se mu širokým obloukem. Je prokázáno, že se jedná o jeden ze tří nejničivějších vynálezů, které kdy lidský mozek stvořil. Další jsou atomová bomba a daň z přidané hodnoty. Pokud jste slabší povahy a ignorovat ho nedokážete, pokračujte k bodu dva tohoto návodu. Máte-li už doma internet, dodržujte základní zásadu, která zajistí vaše duševní zdraví. Nikdy -   podotýkáme - nikdy nic nekomentujte a už vůbec nevstupujte do jakékoliv diskuse, ať už na Facebooku, Twitteru nebo v komentářích na různých zpravodajských serverech. Učiníte-li podobnou chybu, držte se jako klíště foxteriéra ustanovení číslo tři. Nikdy nepište, co si doopravdy myslíte, jinak budete po zásluze potrestáni. Sdělujte zásadně myšlenky jiných bytostí a případný komentář vždy začínejte slovy: " Tak nevím, ale slyšel jsem od jednoho kamaráda, že to celé bylo jinak." Slovo kamarád můžete alternativně zaměnit za synonyma: soused, tchýně, manželka, vrah v bílém plášti, přítelův multilingvní jezevčík, Chobot,

V začouzené místnosti slaměného domku s omítkou z koňského trusu se tísnilo dvanáct malých ratolestí, většina z nich umouněná až za ušima a špinavá jak bota. Mihotavé světlo několika svící a jedné petrolejové lampy dodávalo interiéru hrůzostrašnou atmosféru. „Tak se uklidníme,“ zatleskala rukama dáma sedící uprostřed na dubové židli, „a povíme si naši oblíbenou pohádku. Nejdřív se ale přiznejte, kdo měl dnes za úkol donést čistou vodu.“ „Plosím, plosím, já to vím,“ zatřepotala ručičkou asi pětiletá slečna, která dostala do vínku jméno Penelopé. Ostatní děcka ji ale posměšně nazývala „ Užvaněnou Frndou“ , poněvadž donášela informace místnímu šamanovi, jemuž se telepatie ani čtení myšlenek prozatím moc nedařilo. „Dneska měl službu tadyhle Oskal,“ ukázala na nenápadně se tvářícího chlapečka, „jenže plohlásil, že v tomhle hnusným sychlavým počasí na to pldí a nebude šlapat tži kilometly ke studánce, páč plej nejni žádný pako. Tak.“ Jmenovaný se lehce schoulil do sebe a očekával hromobi