Kapitola první
"Hele, taťko, zaletíme si na Měsíc? Když už máme ta křídla?" Synův dotaz zastihl otce nepřipraveného. Kvalita vosku ještě nebyla bůhvíjaká a občasné létání za slunečného dne mívalo svá rizika. Přítomní ptáci vůbec nerespektovali pravidla vzdušného provozu a to ohavné Slunce házelo klacky pod nohy novým objevům, kde jen mohlo. Co asi ukrývá? Dumal Daidalos v duchu, ale musel se otázce postavit čelem. I on by rád viděl, co je na odvrácené straně, jenže znal limity své technologie.
Povídá tedy: "Podívej, synu, tohle jsme si jednou provždy vyjasnili, když jsem ti vyrobil křidýlka pro začátečníky. Lítat budeš jenom v přesně stanovených leteckých koridorech. Když je opustíš, lidi si toho všimnou, a budou zase frflat, že stříkáš chemtrails. Ostatně - kolikrát ti mám říkat, abys nejedl fazole, když se jdeš prolétnout?"
"Vždycky," uznal syn. "Ale tati, když tam nedoletíme my, bude první někdo jiný! Tebe to netrápí?"
"Já na to seru," popustil otec uzdu své rozhořčenosti. "NASA vznikne až ve dvacátém století, a do té doby si budeme létat jenom na zapřenou a velmi nízko. Kašli na fazole a koukej pomoct mámě na poli." Uzavřel debatu a šel na pivo, což byl mnohem lepší vynález, než všechna křídla dohromady.
Íkaros neposlechl moudré rady, jak už to tak lidé dělávají, a umřel. Daidalos od té doby nevzal křídla do ruky.
Kapitola druhá
Na Vikárce bylo vždycky veselo. Jednalo se o jednu z mála hradčanských hospod, kde míra byla vždycky přesná a pivo chutné. Pan Brouček dorazil půllitr, otřel si pěnu z úst a poručil si další. A další. A znovu. A ještě jedno. O několik hodin později zjistil, že v útulné hospůdce sedí zcela osamocen. Po delší rozepři s hostinským o možnosti života na satelitu Země uhradil svou útratu a vypotácel se ven jako poslední, poněvadž většina ostatních hostů byla ženatá. Pohlédl na oblohu, která byla průzračná a teplé počasí zajistilo, že Měsíc zářil jako pouliční lampa. "Stejně tam žijí lidé!" řekl nahlas, ale nikdo to neslyšel.
Šlapal po Zámeckých schodech, pak vystoupil na zídku a s údivem zjistil, že může pokračovat dál. Došel až na Měsíc, kde ho přivítali obyvatelé jadrnou staročeštinou. "Zítra si to s hostinským vyjasníme," usoudil Brouček po náročném výletu. Měsíčňané byla banda přátelská a opojné moky tekly proudem. Ráno si Brouček nepamatoval lautr nic. Utkvělo mu pouze v paměti, že cestou zpátky potkal nějakého Čecha, který se prý fakticky jmenoval Čech, a celou anabázi mu vyprávěl. O něco později vyšel jeho příběh tiskem, ale nikdo mu nevěřil. Prý satira. A mámení opilého měšťáka. Aha. Měsíc opět zůstal sám samotinký.
Kapitola třetí
Významný režisér byl svou prací unaven. Natočit film o pedofilovi a nymfičce bylo zábavné, ale ta mediální bouře, která se rozpoutala při jeho projekci ho trochu překvapila. "Kurva, však jsem to nevymyslel já, ale Nabokov. Až ho potkám, porazím ho v šachu, že bude čumět!" Ulevil si.
Zrovna dokončil Mechanický pomeranč, což byla také pěkná blbost, a on byl první, kdo to díky svému intelektu dokázal uznat. Zločinnost mladistvých stoupla do závratných výšek a podplacení pisálci ho nešetřili. Za vše může Kubrick! Halasila média a on nevěděl, co dál. Umění mu bylo matkou a kvalitní scénář otcem. "Musím natočit něco opravdu dokonalého, aby nikdo nemohl říkat, že jsem pedofil a masový vrah," usoudil a porazil v korespondenčním šachu sovětského velmistra.
Jako na zavolanou přišla zakázka od samotné vlády USA. Dobře placená a žádné porno ani vraždy v tom nebyly. Udělal, co uměl a celý svět jenom nevěřícně zíral. Ty měsíce strávené v poušti ho ale dost vyčerpaly. A nejvíc ho sralo, že zapomněl na vítr. Na Měsíci přeci není atmosféra! Tam vlajka vlát nemůže. Rozhodl se pevně, že scénáristu zastřelí, ale nenašel k činu odvahu. Místo toho natočil svůj poslední eroticko-mysteriózní film, a poté v klidu zesnul.
Kapitola poslední
Do kráteru Tycho lehce usedla poněkud opotřebovaná kosmická loď. Přistávací vzpěry zaúpěly, rozvířil se prach a rozhostilo se hluboké ticho. O chvíli později se otevřely dveře a po schůdkách opatřených červeným kobercem se vyrojila spousta mužů oblečených v černých skafandrech a jeden borec se srandovními brejličkami na nose a poníženým výrazem ve tváři. Po nezbytné rekognoskaci terénu a vyloučení možnosti atentátu byl na povrch Měsíce vynesen důstojně oblečený muž třímající hůlku.
Rozhlédl se po okolí, sklonil hlavu, zamračil se a pak se optal: "Popelníček by nebyl?"
Komentáře
Okomentovat