Ezokraviny

"Vážení přítomní," řečník se rozhlédl po rozlehlé aule naplněné k prasknutí, "jsem rád, že jste dorazili v tak hojném počtu."   Odkašlal si. "Přístroj, který mám dnes na Ezofestivalu čest vám představit, má ambice stát se skutečnou revolucí v diagnostice a léčbě všech myslitelných chorob, civilizační nevyjímaje. Rakovina, leukémie, cukrovka, astma, křivice i alergie, to vše bude navždy minulostí!" Sálem proběhl nedůvěřivý šepot, jak si publikum sdělovalo své první dojmy k bombastickému prohlášení. "Momentíček, momentíček," rozohnil se muž za pultíkem a zamával rukama, "je mi jasné, že jste nedůvěřiví. Vždyť kolik podobných vynálezů tatíčka Tesly už skončilo na smetišti technologických dějin, poněvadž je slovutní vědci nepochopili, že? Dejte mi jen šanci vás přesvědčit, nebude to trvat dlouho."  Tleskl a na pódium se vpotáceli dva svalovci třímající v rukou černou bedýnku opatřenou vypínačem,  dvěma předimenzovanými LED kontrolkami

Vážený pane léčiteli. Je mi moc líto, že musím touto otevřenou formou požadovat nápravu nezdařeného dálkového léčení, kterého jste se dne 17. října roku 2015 dopustil. Připomínám, že požadovanou částku ve výši 1 980 Kč včetně DPH jsem zaslal předem na vámi uvedené bankovní konto, a očekával jsem promptní vyřešení svých zdravotních potíží. K čemuž nedošlo, jak uvádím níže, přestože jsem dodržel všechny vaše pokyny týkající se léčby na dálku. Stalo se toto: Seděl jsem dle vašich instrukcí nedaleko svého počítače na otáčecím křesle s obličejem nasměrovaným na jihojihozápad a nadšeně očekával příliv bionergie, kterou jste slíbil poslat mezi dvaadvacátou a třiadvacátou hodinou večerní, plus mínus patnáct minut. Nedorazilo zhola nic, jen všechny psy v naší dědině chytil amok a do božího rána ňafali jak na lesy. Nakonec jsem usnul a počkal ještě pár dní, zda mě zdravotní potíže neopustí. Nestalo se tak a vy jste na mé zoufalé e ‑maily i telefonáty přestal reagovat. Volím tedy formu otevřeného

"A tak jsem zvažoval, že sepíšu prudce sarkastický článeček, který si vezme na paškál nějakého mašíbla ignorujícího současné poznatky vědy. Těšil jsem se, jak ho roztrhám na cucky a budu při tom vtipnější než Monty Python.  První na mysl mi přišli popíječi bazénové dezinfekce. Druzí v řadě byli vyznavači ploché Země, které jsem měl v úmyslu konfrontovat s vaginálními mapovačkami. Jenže v předlouhé  frontě se hromadili kvantovači a tachyonoví specialisté, astrologové, postklasičtí homeopatičtí šamani, antiočkovací blázni,  nebo příznivci uzemnění s Matičkou Zemí, co chodí bosi i po ryze přírodním asfaltu. O slovo se přihlásili také chemtrailisté a kousek bokem postávali výživoví specialisté, co by nejraději cukr jako takový sprovodili z povrchu zemského, přestože homeopati na něj nedají dopustit. Největší šanci jsem ale dával lovcům geopatogenních zón.  Ani lovci duchů, vyznavači UFO, nebo badatelé, co vidí pyramidy v každém blbém kopečku nebyli mimo hru. Faktickým favoritem pak by

"Tak jsem se na CorpusNetu dočetla, že prý způsobuji rakovinu!" Motolice Patrik se rozvibrovala do vysokých frekvencí určených výhradně k vyhlášení poplachu třetího stupně zvaného Chlorál. "To je nactiutrhání a já si to nenechám líbit!"  "Jo?"  Ozvala se chlamýdie Jára pohrdlivě, "a co chceš dělat? Sepsat petici?"  "Třeba!" Vyhrkla Patrik. "A kdo ti ji, prosím pěkně, podepíše? Frekvenčně psát umí jenom měchožilové a pár indigových škrkavek ze Střevní mateřské školky. S tím se daleko nedostaneš." "A co mám tedy podle tebe dělat? Vzdát se?"  Fňuknula Patrik. "Jde o nespravedlivé obvinění. Přeci sama dobře víš, že ty zvrácené rakovinové buňky si jedou po své vlastní lajně a na ostatní serou. A ještě se sdružují v podivném výcvikovém spolku. Jsme jim u prdele. A jak já k tomu přijdu, abych byla osočována za zvěrstva, která nedělám? Od roku 1379, co mě objevili, si jenom potichu kladu vajíčka a starám se sama o sebe