Spisovatel

"A tak jsem zvažoval, že sepíšu prudce sarkastický článeček, který si vezme na paškál nějakého mašíbla ignorujícího současné poznatky vědy. Těšil jsem se, jak ho roztrhám na cucky a budu při tom vtipnější než Monty Python. 

První na mysl mi přišli popíječi bazénové dezinfekce. Druzí v řadě byli vyznavači ploché Země, které jsem měl v úmyslu konfrontovat s vaginálními mapovačkami. Jenže v předlouhé  frontě se hromadili kvantovači a tachyonoví specialisté, astrologové, postklasičtí homeopatičtí šamani, antiočkovací blázni,  nebo příznivci uzemnění s Matičkou Zemí, co chodí bosi i po ryze přírodním asfaltu. O slovo se přihlásili také chemtrailisté a kousek bokem postávali výživoví specialisté, co by nejraději cukr jako takový sprovodili z povrchu zemského, přestože homeopati na něj nedají dopustit.

Největší šanci jsem ale dával lovcům geopatogenních zón.  Ani lovci duchů, vyznavači UFO, nebo badatelé, co vidí pyramidy v každém blbém kopečku nebyli mimo hru. Faktickým favoritem pak byl doktor, co zakázal pít kávu s mlékem a jedna fešanda, která dokáže vyléčit rakovinu za tři minuty, poněvadž se stačí dobře vykadit. Dokonce mi v hledáčku uvízlo několik vystudovaných doktorů hlásajících do nebe volající kraviny, až mi bylo jejich pacientů líto. 

Jenže jsem se nedokázal rozhodnout, kam prioritně zaměřit svou skeptickou pozornost. Seděl jsem u klávesnice, cumlal oblíbené pivo a přemýšlel, které idioty upřednostnit, aby se ostatní necítili poškozeni nezájmem." 

"A co jste nakonec udělal?"

"Inu, rozhodl jsem se dát šanci všem. Sepsal jsem údernou úvahu plnou geniálních postřehů a zamontoval do ní všechny výše zmíněné ufouny a ještě pár borců navíc."

"Krásná práce. A kde se dá přečíst?"

"Inu. Po dopsání každého článku následuje autokorektura, což dělá každý dobrý spisovatel. Ne že by chtěl, ale poněvadž na skutečného korektora většina z nich nemá dost peněz. Nejsem výjimka. Ví se navíc, že dlouhé texty stejně nikdo nečte. A tak jsem škrtal a škrtal. Mazal. Krátil. Zbavoval se kudrnatých odboček a překvapivých myšlenkových konstrukcí. Odstranil jsem prakticky vše, co se dalo. Přesně v duchu božského spisovatele Ernesta Hemingwaye, a také podle návodu Stephena Kinga. Text má být úsečný, pochopitelný a zbavený všeho nadbytečného. Pochopit ho musí i blbec z Xeenemünde. Zabil jsem všechny své miláčky, i když mi to rvalo mé egocentrické, pisálkovské srdce  To jsem udělal."

"Fajn, dobrá práce. A jak tedy dopadl výsledný text?"

"Po této sebekritické inkluzi a zbavení se všeho nepodstatného mi zůstal v ruce opravdu úderný článek. Je krátký, všeříkající a jako bonus splňuje i základní Cimrmanovo pravidlo. Mohu vám ho říct hned tady, když už sedíme v hospodě, a stejně nemám co na práci, poněvadž mi ho žádný nakladatel nechtěl vydat. Prý se ho nevyplatí tisknout."

"Sem s ním!"

"Jsme v prdeli!"

P.S. Poslední šanci učinit sobě či někomu jinému radost veselou knihou máte právě dnes. Více na tomto odkazu.