Krachy časových cestovních agentur se daly čekat. Ránu z milosti jim uštědřili, tak trochu omylem, kvantoví fyzici a jiní podivíni.
A také poslanec českého parlamentu, jakýsi Prokop, který nebyl Diviš, jenž se z výletu do historie navrátil hrubě nespokojen, což ve svém klubu patřičně rozmáznul. Zákon, přikazující cestovkám brát klienty k té jediné Pravdě byl na spadnutí. Jenže o samotný pojem "Pravda" a jeho reálný význam se vedly dlouhodobé spory napříč politickým spektrem. Takže nakonec padl pozměňovací návrh časové agentury jednou provždy zrušit, aby byl klid. Což bylo řádově jednodušší, než stanovit závazná pravidla jejich fungování.
K řečnickému pultíku dorazil notně nasraný poslanec Babiš, který se díky paradoxu kumulace vyskytoval prakticky ve všech významných i nevýznamných okamžicích českých dějin a naštvaně vykřikl: "Nekradol som proto, abysom nemohol cestovat, kam se si zachce. Ostatně - zde prítomný pan Schrödinger, který se uvolil zúčastnit se jednání, je se mnou zajedno. Že?"
Obrátil se s nadějí ve tváři k jmenovanému. Ten se ve svém křesle lehce zavrtěl, pak skromně a dost nerad povstal a odpověděl: "Těžko říct." Načež usedl a pohladil nebo nepohladil svého kocoura. Nebo kočku.
"Tak vidíte!" Hřímal Babiš. "Vy tady prosazujete jedinou Pravdu, ale my vieme, že jich mnogo! Každý má tu svoju a také má každý nezvladatelné právo si ju ověřit. Za poctivě vydělané peníze. Žiadné dotácie. Komplikovat, nebo dokonce zrušit, časové podnikání je vražda na demokracii a kapitalistickém podnikání. Ano. I Ťik ťok. Ťik Ťok taky. Ano. A to, doufám, nedopustíte." Popadl olepené papíry, otřel si zpocené čelo a odkráčel se vztyčenými rameny za naprostého ticha. Zjevně nebyl ve formě, poněvadž v parlamentním bufetu došel kokain.
Ke slovu se dostal muž vysloveně japonského vzhledu. "Byl jsem, a to mi prominete, už všude. I na mongolských pláních. Také všechno znám a na rozdíl od mého předřečníka jsem neukradl ani korunu. Ale jedno vám povím - co jsem v historii spatřil, to bych vám zažít nepřál. Ti imigranti způsobili pády obrovských a šťastných říší. A tohle tu chceme? Prostřednictvím, jak my říkáme, časovek, může kdejaký havloid a sorosoid cestovat kam se mu namane a ovlivňovat naši budoucnost? Ne. To nechceme a pan prezident se mnou souhlasí." Pohlédl na bývalou hlavu státu, která si hrála s falešným Kalašnikovem a kývala hlavou poněkud šejdrem.
"Navrhuji tedy cesty časem jednou provždy zrušit, protože čas neexistuje. Takže tihle podvodníci jenom okrádají naše těžce zkoušené spoluobčany a tím podporují imigraci."
Ozval se chabý potlesk.
"Dámy a pánové," ujal se slova zástupce časové cestovní agentury Zpátky ni krok. "Dovolte mi, abych vše uvedl na pravou míru. Především tedy - princip kumulace klientů pochopitelně řešíme. Je fakt, že při cestě do minulosti se rozmnožíte. Čím častěji budete časem cestovat na stejné místo, tím více vás v daném okamžiku bude na place.
Kvantoví fyzici si zatím neví rady a zde přítomný pan Schrödinger místo pomoci hladí kočky. Jenže - a to je strašně důležité - lidé mají právo vědět, proč třeba v roce 1948 bylo na Václavském náměstí tolik lidí. Je to jejich právo a my jim ho brát nemůžeme. Cestování v čase je výsledek vědeckého výzkumu, a v podstatě funguje. A my, řadoví podnikatelé, dáváme práci lidem a platíme daně!"
"Jenže jste nekřesťansky drazí!" Povstala ze své lavice zástupkyně komunistického klubu pracujících nesoucí vševysvětlující příjmení Konečná. "Stačilo! Obyčejný člověk si vaše výlety nemůže dovolit. To neokecáte. Tady," zamávala rukou s vytištěnou sestavou, "mám důkaz. Víte, kolik mě stálo být v osmačtyřitátém roce na Václaváku více než třistatisíckrát? Majlant."
Frenetický potlesk ji na okamžik zbavil slova.
"A v osmdesátém devátém? Máte představu, kolik ti vydřiduši chtěli za obyčejný obušek? Zrušme všechny časovky, a bude klid."
A byl klid.
Běžní občané stejně neměli dostatek prostředků, aby mohli cestovat do historie, což by přispělo k pochopení současnosti, takže naše budoucnost se ocitla v prdeli.
Komentáře
Okomentovat