Výcvik

"Tady jste jenom banda nedouků! Umíte hovno a s tím já musím pracovat. Až výcvik dokončíte, je pravděpodobné, že z vás budou uznávaní bojovníci. Většina odpadne. Ty popravím osobně. Vojenské řády mi to umožňují. V tuhle chvíli, jak vás tak pozoruji, jste jenom banda sraček. Mým úkolem je vyrobit z hoven polárkový dort. Rozumíte mi?" 

Nesmrtelné přivítání bažantů se od dob prvních prehistorických armádních útvarů příliš nezměnilo.

"Ano, pane!" Řada nováčků pochopila, že autoritám se neodporuje a vyštěkla, co se od nich očekávalo.

"Ano, pane veliteli! Máte říct! Kurva, vy jste zase tlupa neandrtálců. Za trest ve svém osobním volnu stokrát opíšete Einsteinovu gravitační rovnici. Rozchod!"

Zavelel plukovník přezdívaný Clever a odkráčel znechucen do kantýny. Do uniformy se málem nevešel, a kvůli obrovské mozkové kapacitě mu armádní výstrojář musel nechat ušít čepici na míru.

Dvojřad se rozpadl a éterem se rozlehlo rozčilené mumlání. Prim ve ve frflání držel obrýlený rachitický jedinec Hugo Fýrer, který aspiroval na funkci velitele družstva. Což byl reálně splnitelný sen, poněvadž celému ansámblu nováčků lezl na nervy už od první chvíle. Velitel musí být ras a vojna není kojná.

"Nečekal jsem takový zastaralý dril. Píše se rok 2037 a tohle prostě nemám zapotřebí. Jsme tu proto, abychom bojovali za chytrost na světě a jednou provždy porazili blbost a dezinformace, tak proč nás ten přerostlý orangutan ponižuje hned od začátku?" Optal se a odpovědi se dočkal už k večeru formou deky. Přeloženo - dostal po čuni. Když si totiž předevčírem podobně otevřel hubu na velícího důstojníka, musela celá četa v přijímači za trest tisíckrát opsat Schrödingerovy rovnice. Tohle se v armádě neodpouští.

"Hele, Fýrere, drž papulu. Gábl tu stojí za starou belu, dusí nás vod rána do večera, a když budeš dělat zagorku, vodserem to všichni. Budem prostě dělat, co nám řeknou a jestli ještě jednou votevřeš tlamu, uvidíš, zač je toho loket." Umravnil Huga čerstvý absolvent matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kde se český jazyk nevyučuje.

"Loket je 59,3 centimetru. Alespoň ten český. Nebo máš na myslí vídeňský?" neodpustil si Hugo upřesňující otázku. „A kromě toho se už tyhle zastaralé měrné jednotky nepoužívají. Ráno tě nahlásím plukovníkovi.“ Dodal.

Matematik vypěnil: "Já su z Olteca, a jak budeš répat, rozhodím ti sandál loktem, co má přesně 62,205 centimetrů." Zatnul paži a dal na odiv takzvaný Schwarzeneggrův poloměr. „Nějaký další votázky?"

Hugo sklapnul a do večeře byl klid. Četa se uložila ke spánku, když předtím všichni povinně odrecitovali Hawkingovu gravitační modlitbu.

Ráno bylo kalné a výcvik pokračoval. Plukovník zvaný Clever si nebral servítky a kontingenční tabulky v Excelu nezvládla skoro polovina mužstva. "Jste totální idioti a mezi elitou nemáte co dělat!" Řval a řady bojovníků prořídly. Místní hřbitov ozdobilo několik anonymních vzorců E=mc2 s dodatkem: „Odpad“.

"Sčítání a odčítání z vás profíky neudělá," hřímal Clever na ranním nástupu. „Dnes nás čeká skutečná výzva. Kdo neuspěje, šupajdí do futrálu. Mimochodem - dokud mi neřeknete, kdo na hajzlících nakreslil plochou Zemi, nehne se nikdo z vás z buzerplacu. Klidně vás tu nechám stát celou věčnost, ať už je jakkoliv dlouhá."

Po deseti minutách to s vidinou povýšení vzdal Fýrer a prohlásil: "Pane! Plukovníku! Pane! Byl to tady Banga. Před večerkou nám vyprávěl pohádky, poté vstal a nakreslil na záchodcích Zemi placatou a opatřenou klenbou. Myslím, že je blbostní tajný agent a rozvraceč. Já tímto splnil svou povinnost. Doufám, že má otevřenost mi bude připsána k dobru. Navíc jsem se dobrovolně naučil počítat zpaměti Lagrangeovy librační body!"

Plukovník chvíli mlčel, protože práskače z plna hrdla nesnášel. Jenže jeho královsky placené povolání občas vyžadovalo být nehorázná svině. Poněvadž boj proti lidské blbosti začínal být krvavý. Matně si vzpomínal na doby, kdy se podobné bitvy odehrávaly pouze virtuálně na digitálních sociálních sítích. Lidi se občas poslali do prdele nebo i jinam, ale mrtvých moc nebylo.

Jenže to prostě nestačilo, blbost se šířila jako vojtěška na českých polích, a bylo tedy nutné vzít zbraně do ruky. Paradoxně byla armáda jedinou institucí, v níž ještě zdravý rozum a úcta k vědě nevymřel. Logicky. Střílet ze samopalu, který poháněla neviditelná vibrační energie, šlo totiž dost blbě. Ani pránické stravování se příliš neujalo a odpovědní oficíři brzy zjistili, že tak drastický úbytek mužstva si dovolit nemohou, pokud chtějí zachovat akceschopnost ozbrojených složek. Ministr obrany byl původním povoláním učitel fyziky a dodnes zůstávalo záhadou, jak se na tento post dostal. Uspěl ale, a stanovil si základní cíl: Vymýtit blbost a pitomé dezinfo z povrchu světa. A to jednou provždy. Jakýmikoliv prostředky.  

Plukovník se musel nyní rozhodnout, co je menší zlo. Zda šprt, co touží po moci a vládě, nebo rebel, který možná teorii ploché Země nemyslí tak docela vážně, ale nebojí se vyjádřit svůj názor. Rozhodnutí bylo těžké, musel ho ovšem učinit.

"Vy, Fýrere, půjdete vyčistit latríny a večer uděláte chemický rozbor mikroflóry, kterou tam objevíte, načež sepíšete vědecké pojednání. Banga půjde hned teď se mnou." Zavelel, a tak se stalo.

V kanceláři vládlo přítmí. Banga se ošíval na nepohodlné židli a plukovník se tvářil přívětivě, což nevěstilo nic dobrého. "Proč jste to nevědecké zvěrstvo na záchodcích nakreslil?" Optal se.

Banga se přikrčil, zvažoval možné odpovědi, ale pak si řekl, že nemá co skrývat. A odhalil pravdu, která necvičenému vojákovi bojujícímu proti lidské blbosti, mohla znít jako svatokrádež.

"Prostě jsem si ze všech udělal prdel a mírně je vytrolil," řekl. "Přišlo mi to jako dobrý nápad." Dodal a pokrčil rameny.

Na nedalekém hřbitově o den později přibyla další rovnice s odlišnou poznámkou: „Neuspěl, poněvadž ignoroval Poeův zákon.“

Podepsán plk. Otakar Foltýn, alias Clever.