Šla Karkulka temným lesem. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se Nikola Tesla převlečený za vlka.
"Kam kráčíš, lepá děvo?" optal se a posupně se zachechtal, poněvadž to měl ve scénáři od bratří Grimmů.
"K babičce," nato Karkulka, "nesu jí kvantově pravděpodobnou verzi domácí bábovky." Ukázala na košík zakrytý útěrkou. Pak pokrčila rameny: "Ale klidně tam může být pečený krocan. Nikdo neví, dokud se nepodívá."
"Mohu jít s tebou?" Oblízl si Tesla tlapu usviněnou od medvědího lejna. "Povyprávím ti o principech výroby střídavého proudu."
"Můžeš," usoudila Karkulka, že cesta ponurým lesem bude zábavnější, než kdyby se po nevyšlapané cestě ploužila sama. "Ale na střídavý proud ti smolím, mám tuhle rozkošnou petrolejovou lampu od Benjamina Sillimana. Mohl bys mi ale povyprávět pravdu o filadelfském experimentu. Cestování časem mě zajímá."
"Jejda, to já nesmím!" Zděsil se Tesla ve vlčím rouchu. "Kdybych jenom pysk otevřel, určitě by mě zastřelili." Bojácně se ohlédl, zda je nesleduje obávaný tajný agent, mužík jménem Gajnyj.
"Pak jsi mi k prdu," odfrkla Karkulka. "S Einsteinem, co se vydával za ztepilého jinocha s nadměrným penisem, byla větší sranda. Tvrdil, že ho má stejně velkýho jako své IQ."
Na okamžik se odmlčela. "Kecal." Dodala a nasadila pohrdavý výraz.
Tesla se zatvářil zklamaně. Kromě teorie éteru už nic lepšího k dispozici neměl, protože jeho historka o vražedném souboji s Edisonem byla natolik profláklá, až byla nudná.
Karkulka přidala do kroku, o pár metrů zklamaného Teslu předběhla, pak se otočila, a poručila přísně: "Víš ty co? Běž napřed, zbodni babičku, poněvadž je to stejně jenom stará nenažraná protivná megera. Já pošlapu chvilku sama a cestou si ověřím, zda ten blbec Schrödinger měl pravdu. Taky toho napovídal a skutek utek. Když jsem jednou na zapřenou otevřela jeho tajnou krabici, nebyla v něm ani mrtvá, ani živá kočka, ale vibrátor."
"Tak já běžím," prohlásil Tesla odevzdaně. "Jenom mi, prosím tě, krej záda, aby mě nenašel Gajnyj. Když jsem ho naposledy potkal, měl tendence mě picnout puškou do hlavy. Nechápal, že ta spící panna, co jsem našel ve skleněným futrálu, byla už dávno tuhá."
"Domluveno," řekla Karkulka a oddychla si, když vlk vyrazil správným směrem.
Sundala čapku, zbavila se křiklavě rudého převleku, usadila se pod vzrostlou borovici a uchechtnula se: "Zase jsem tě oblafla."
Vyhodila bezstavovou bábovku v košíku a potutelně prohlásila: "Jsem prostě génius. Jako že se jmenuju Tomáš Alva, na mě si nikdo nepřijde."
Babička si připravila vlka na smetaně a svět se vrátil do vyjetých kolejí.
Komentáře
Okomentovat