Tradice

"Co to tam zase kutíš, ty gyzde?" Hromový hlas se rozlehl útrobami značně vychladlé jeskyně, protože oheň byl na domácím seznamu nepovolených výdobytků. Kromě jiného. Mužský reprezentant druhu Homo Sapiens se bázlivě přikrčil a očekával hromobití, které přišlo vzápětí.

"Zase vymýšlíš nějakou chujovinu, že jo? Přiznej se! Nebo jsi znovu kus flákoty, co mám na zimu, vyměnil s tím debilem z vedlejšího klanu za nějakou hovadinu? A nevymlouvej se, mám tě přečtenýho skrz naskrz!" 

Což byla zjevná lež, protože písmo teprve před několika úplňky vynalezl Chumraj Sedmý z rodu Prapodivných, a ještě se nestihlo rozšířit dále, než za hranici blízkého skalního masívu, protože k jeho výrobě byl potřeba velmi nedostatkový pazourek. Natož k jeho družce.

"Hele, mamuš," sebral odvahu chlupatý muž, "tohle je vážně děsně užitečná věcička. Je to vyrobené z nějaké rostliny a tak nějak," hledal vhodný výraz, "vhodně spleteno a určeno k tomu, abys mrně, cos právě porodila, nenastydlo. Podívej," rozbalil kus materiálu, kterému se jednou bude říkat textil, a pokračoval: "Zkrátka místo toho, abys prcka vyprdla do jehličí, porodíš ho hezky na tohle a pak ho zabalíš, aby stejně jako Jumlík, Mumlík a Prclík nechytili rýmu a zbytečně nestonali.  Nebo nedopadli jako Rumlík, Kuclík, Cumlík a Ňumlík, kteří hned umřeli. A když to správně uvážeš, může do toho náš malej i vyměšovat. Pak to jenom vymácháš v potůčku, usušíš a znovu použiješ, aniž bys to po něm musela slízat, aby to nezavětřil nějaký predátor. Užitečný vynález." 

Zamával prototypem plínky a pro jistotu se přikrčil. Vzpomněl si, co následovalo, když domů poprvé donesl jeden z prvních z Chumrajových novinek - z lupenů akácie smotaný čudlíček připomínající ženskou bradavku. Chumraj tomu říkal dudlík a tvrdil, že jde o převratný vynález, eliminující prakticky stoprocentně divoký dětský ryk, který často způsoboval deficit spánku celé lovecké tlupy.

"Chumraj ať jde do řiti!" vřískla urostlá žena, "moje matka podobný vopičárny nepotřebovala a její matka taky ne. Pěkně pohodlně si rodily mláďata do jehličí a to je tradice. Při-ro-ze-ná!" Vyhláskovala, aby bylo jasno. "A s tím, jak říkáš, vohněm, jsi mě tenkrát taky pěkně nasral. K čemu je nám vopečený maso, když máme zuby jako šavlozubej tygr? Všichni mí předkové žvejkali syrový maso a všechny mý děti budou taky. Takový blbosti už mi domů nikdá netahej."

Muž se schoulil do sebe, zmlknul a litoval, že kdy vůbec pozvedl kyj, aby si dovedl domů mladou samici. Pohlédl k obloze, kde zářilo jakési obrovské těleso. Chumraj mu říkal Měsíc a tvrdil, že se tam jednou jejich potomci podívají. Bylo mu líto Rumlíka, Kuclíka, Cumlíka a Ňumlíka, protože kdyby se tenkrát v jehličí nenacházely tři nasrané zmije, mohl to jeden z nich dokázat. A když ne dokázat, alespoň to celé zfalšovat. 

Manželka znechuceně odkráčela, nejspíš za svou matkou, a jeho napadlo, že by se také mohl stát vynálezcem. Oprášil znalosti takzvaného písma, do nichž ho zasvětil Chumraj, a předchůdcem propisky, kterou právě vymyslel, začal čmárat do písku v jeskyni podivný obrazec. Psát uměl, ale číst ještě nikoliv, takže netušil, co ty klikyháky znamenají. Ale zněly mu povědomě a uklidnily jeho mysl. Odklátil se do lesa pro pár borůvek a na podlaze jeskyně po něm zbylo lakonické vyjádření:

"Nezabiješ?"