Přeskočit na hlavní obsah

Výzkumná mise

Navštívit zrovna lovce mamutů nebyl můj nápad. 

Chápejte - jsem jenom zkušební pilot, respektive, jak se má správně říkat, TimeViewer. Což je anglicismus jako noha a my, řadoví zaměstnanci, si raději říkáme prostě Časíci. Já osobně bych raději vyrazil za Leonardem da Vinci, abych se ho zeptal, proč si pro svůj nejslavnější obraz vybral takovou šeredu. Ale jsem jenom Časík a plním rozkazy, takže se pravdu nejspíš nikdy nedozvím.

Na můj dotaz, jak se s těmi primitivy máme domluvit, pokrčil šéf vědeckýho týmu rameny a řekl: "Nějak si poradíte. Také nejste žádní Einsteinové, takže spolu jistě společnou řeč najdete." Zákeřně se usmál a stisknul tlačítko. 

Ocitnout se během sekundy z vytápěné laboratoře uprostřed zasněžené pláně, kde vám mrzne i dech vod huby, byl docela šok. Kousek bokem, pod neuměle postaveným přístřeškem z jakéhosi roští, se příšerně zarostlý orangutan snažil rozdělat oheň. Moc se mu nedařilo, tak jsem přispěchal a svým Zippem učinil zázrak. Orangutan na mě pohlédl a pravil kvalitní češtinou: "Ty vole, co sem taháš tyhle civilizační vymoženosti? To ti nadřízení neřekli, že máme jenom pozorovat a nezasahovat?" 

Po třetím doušku pravé moravské slivovice z mých skrovných zásob se ukázalo, že i on byl Časík. Ale v důsledku poruchy jakéhosi elektronického bazmeku, který měl zařídit jeho návrat, zde zamrzl na několik let. Aby měl co žrať, abych citoval jeho slova, vyhubil prakticky celou populaci mamutů. Tím se hodně vysvětlilo, takže má výzkumná mise prakticky skončila. Nechal jsem ho trčet u polopropečené kýty a vrátil se zpět do bezpečí své budoucnosti, abych zvědavé vědátory uspokojil. Což se mi moc nepovedlo, poněvadž nebyli šťastni z faktu, že nějaký blbec ovlivnil celou historii.

Další štace byla zajímavější. Skončil jsem u Vikingů a naučil se trochu zastaralé navigace. Jejich vůdce, jakýsi Hrolf, se pochlubil, jak franského krále Karla Prosťáčka ojebal, takže se na dost dlouho stal jediným vládcem Normanského vévodství. Byl docela vochlasta, takže jsme si sedli a těch pár dní, co jsem strávil v jeho družné přítomnosti, bylo velmi přínosných. Otravu alkoholem jsem po návratu vědcům nepřiznal, ale rozšířil jsem jejich znalosti této části lidské historie.

Následovaly mise k Ptolemaiovi a Tutanchamonovi, střihnul jsem si i Mojžíše, i když celou strastiplnou cestu jsem s ním odmítl absolvovat. Pak následovala Byzanc a setkání s Justiniánem, což byl blb non plus ultra, a poslední misi před zaslouženou dovolenou představovala návštěva Světového obchodního centra, abych zjistil, co přesně se tenkrát doopravdy stalo. Tu jsem zvoral, poněvadž jsem v panice vyskočil z padesátého patra a měl čas akorát tak stisknout tlačítko pro návrat. Ze zasloužené dovolené se stala suspendace a můj osud byl nejistý. 

Právě jsem si lebedil u bazénu, oslňoval přítomné krásky svým líčením návštěvy u lovců mamutů a vymýšlel si, jak těžké bylo takovou obludu ulovit, když mi zazvonil telefon. 

"Máte poslední misi. Když ji zvládnete, dostanete další šanci. Dostavte se do Centrály." Ozvalo se ze  sluchátka a následovalo cvak, jak volající zavěsil. Dostavil jsem se nerad, protože dívky povalující se v pohodlných lehátkách byly okouzlující a dajné. Pardon - fajné.

"Posíláme vás na Měsíc. Je třeba nezvratně zjistit, zda tam ti Amíci skutečně byli, či nikoliv." Posunul si brejličky na nose plešatý vědátor."Cesty časem už umíme, ale v prostoru máme ještě jisté rezervy, takže jde o určité riziko, které vám bude po návratu kompenzováno tučnou prémií a mimořádnou dovolenou dle vašeho výběru." Dodal.

Nejsem žádný zbabělec, takže jsem kývnul a vyrazil. 

Co jsem spatřil a zjistil, patří do učebnic, které brzy vyjdou v Kosmonetu, takže jenom krátce. Žádný Měsíc tam nebyl. Jen dvě bodové svítilny fungující na dvě tužkové baterie Duracel, vytvářející dojem existence hmotného tělesa. Země z té dálky byla plochá jako ňadra Twiggy, a kolem dokola se vznášely mimozemsky vyhlížející lodě a koráby. Ten ufoun, co jsem ho potkal na fiktivním povrchu oběžnice Země mi vrazil do mozku jakýsi drátek a sdělil mi: "Co tady, kurva, pohledáváš? Rušíš naše matrixové vlny. Vrátíme tě zpátky, šupito presto!"

Vědátorům jsem nakecal, že jsem otisky bot prvního kosmonauta na Měsíci spatřil na vlastní oči, takže byli šťastní. Takže nejen já, ale teď i vy víte. 

A přátelé, tohle je pravda. 

Jmenuji se T. Texas Taylor.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ezoterikem snadno a rychle

Vzdělání je pouhou manipulací zrůdného systému s cílem vyrobit z vás nemyslící ovce. Odmítněte jej kategoricky a jednou provždy. Zdrojem vašeho poznání nechť jsou nezdrojovaná a nedatovaná videa na YouTube, nebo hlubokomyslné texty plné gramatických a pravopisných chyb z tajných internetových serverů, jejichž autoři nejsou anonymní, protože se vždy podepisují plnými jmény. Kupříkladu jako Vedoucí Kolotoče, He Natur, Be Da nebo Doba Jedu. Ignorujte zásadně veškeré poznatky aplikované vědy – vědátoři o skutečném světě nevědí nic, poněvadž jen sedí ve svých zatuchlých laboratořích, trápí nevinné krysy či šváby a dumají o nesmrtelnosti chroustů, kterým už ani GMO brambory nechutnají. Financují je zlé a zákeřné organizace či vlády, a jsou tím pádem nedůvěryhodní. Telefon, televize či internet by klidně fungovaly i bez jejich přispění. Stačí jen naladit mozek na správnou frekvenci 24 Bovisů. Lékaři jsou vrahy v ušmudlaných bílých pláštích a historickým omylem. Jejich existence a činnost je d

Vysoká škola života

Jistě jste již nejednou v internetových diskusích narazili na kolegy diskutéry, kteří ve svých profilech uváděli v kolonce dosažené vzdělání Vysokou školu života. A určitě vám to, stejně jako mně, vrtalo hlavou, neboť na vysokoškolsky vzdělané osoby často vystupovali jako úplní kreténi. Trochu jsem zapátral, jak to s tou Vysokou školou života je a považte – ona skutečně existuje! Jakmile jsem pochopil, že VŠŽ (neplést prosím se školou železničářskou) je v podstatě nejkomplexnějším vzdělávacím systémem ve vesmíru, zažádal jsem si o licenci a po náročných ústních zkouškách, předložení projektu a vypití dvou litrů MMS proti plísním jsem licenci skutečně obdržel!  Vypisuji tímto tedy první semestr distančního studia, které vám umožní získat vysokoškolský diplom o měsíc dříve než v Plzni! Neváhejte a pojďte studovat do naší Vysoké školy života! VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA Typ studia: distanční Časová náročnost: každou sudou sobotu od 19:00 do 21:00 hod. Délka studia: 3 měsíce Dosažené vzdělání: DaS

Z deníčku konspirátora

Vydáno se souhlasem autora. 6:50 Probouzím se. Kontroluji sílu orgonitového zařízení a poté zapínám wi-fi. Nefunguje, sviňa. Včera jsem se na svém facebookovém profilu nechvalně zmínil o šmírování, jakým nás častuje Bill Gates a tohle je výsledek. Zablokovali mě! Musím to dát světu na vědomí. Ale, kurva, jak? Když jsem offline? 6:57 Zjišťuji, že v rámci zdravotní sebeobrany jsem router před ulehnutím vytáhnul ze zásuvky. Zapínám ho a vše začíná fungovat. Sedm minut trvající pocit frustrace pomalu mizí, ale ta pachuť zůstává. Vím, že mě sledují! 7:20 Snídám česnek, meruňková jadérka a mocně zapíjím cé dé es dvojkou. Pro jistotu. Pak vyrážím zjistit, jak se daří té paní, která si léčí rakovinu plic svépomocí. Bomba! Ještě žije. Dokonce má jiskru v oku. 7:50 Fotím mraky. Úplně jasně vidím ty svinské ionty baria a aluminia, jak se povalují ve vzduchu a hledají nebohé oběti, které by otrávily. Na mě si nepřijdou. Pokládám si pyramidu na hlavu, pořizuji fotodokumentaci a vkládám ji na stránk