Pravda

"Hele - sejmi ho, hajzla!" 

Zařval náhle seržant Rosenberg, kterému spolubojovníci na nejzazší výspě světa přezdívali familiárně Penis, když v dalekohledu zahlédl osamělého muže bojujícího na vetché lodičce s rozbouřeným mořem. 

Sofistikovaná zbraň pocházející z řídnoucích zásob vyhynulé mimozemské civilizace udělala tiché puf a borec na kajaku se ponořil do zčeřených a studených vln zapovězeného oceánu. Jeho poslední myšlenku, která zněla: kurva, já to věděl! nikdo nezaznamenal. Jen hlubinná rybí havěť měla o večeři postaráno - a ta nic nevykecá.

"Viděls to, Penisi? Ten zmrd udělal prstama véčko, než zahučel pod hladinu!" Sklonil futuristickou zbraň vojín Kafránek. 

"No a? Na YouTube už to nedá, páč  široko daleko není žádnej signál, kterej by stál za řeč." Odvětil Rosenberg a odeslal hlášení službu držícímu velícímu důstojníkovi. "Tohle tajemství zůstane navždycky neprozrazeno." Dodal, schoval komunikační zařízení do kapsy, zapálil si cigaretu, což se zde smělo,  a uvolnil se. 

"Stejně mi není jasný," mudroval Kafránek, "proč sem ti lidi pořád lozej. Však je tu vobrovskej řetěz a na cedulích je jasně rudě napsáno: "Vidíš tenhle řetěz? Tak sem vole nelez! Jinak zdechneš!"

"No jo, no jo," nasál Rosenberg dým hluboko do plic, "taky to moc nechápu. Nejspíš by bylo vhodnější najmout lepšího copywritera. Chápeš - když lidem něco zakážeš, je to stejný, jako bys je pozval na mejdan. Vo to víc je všechno láká."

"Debilové," ulevil si Kafránek a usrknul si z butylky, jejíž obsah byl sice rakovinotvorný, ale zato zahřál tělo a potěšil ducha. Pak zafrflal: "Do prdele, ani ten českej rum už nejni, co bejval."

"Nehudruj," zatvářil se seržant Rosenberg přísně. "Ber co je. Znáš to - i růže zvána jinak voněla by stejně."

"Neznám!" Vyrazil Kafránek naštvaně. "Já nechci nic čuchat, ale pořádně chlastat. Co v týhle psírně taky mám furt dělat? Navíc tu začíná být dost živo a člověk aby furt byl ve střehu. Uchránit tohle zásadní tajemství začíná být fuška, a kvůli tomu jsem do přísně utajenýho útvaru nevlez. Čekal sem pohodičku, klídek, vegáček a tabáček." 

"Tabák ti můžu půjčit," pravil Rosenberg střízlivě, "jestli ti nevadí, že ho dneska dělaj z netřesku."

Kafránek se otřásl: "To raděj´ nebudu hulit. Mimochodem - tohle mi nejni moc jasný. Proč vlastně lidi nesměj´ znát pravdu? Střežíme tu pitomej vodopád a stejnak nikdo z nás netuší, kam vlastně padá a co je pod ním."

"Pod ním je lautr hovno a víc nemusíš vědět. Četl jsi předpisy?" 

"Četl, ale nepochopil," dovolil si Kafránek malou myšlenkovou vzpouru.

"Předpisy neexistují proto, abys je chápal, nýbrž dodržoval!" Zvýšil hlas Penis, típnul špačka netřesku, pozvracel se a nakonec dodal smířlivě: "Hele, Kafránku, všichni lidi jsou indoktrinovaný základním vzděláním. Sranda je, že i vědátoři a kosmičtí inženýři. Maj´ všichni radost, že jim to funguje. Když jim povíme pravdu, celá civilizace, jak ji známe, se zhroutí a co je mnohem horší - my přijdem vo práci. A taky vo slušnej žold. A všechny mimozemský hračičky, co tu používáme, bys taky nikdá nevyzkoušel. To by se ti líbilo?"

Kafránek se zamyslel. Polknul doušek hnusného nápoje, pak pokrčil rameny, pohlédl do dalekohledu a vyjekl: "Hele - další průzkumník! Můžu si ho zase sejmout?"

"Můžeš," povolil seržant vojínovi blahosklonně další akci. "Ale buď od tý lásky, a ustřel mu nejdřív pazoury. Já ta véčka fakticky nesnáším."

Kafránek potěšen splnil rozkaz, ale v duchu si řekl, že strážit tajemství ploché Země je nebetyčná pitomost, když na strážnici není k dispozici tabák, ale jenom blbý netřesk.

O pořádném rumu nemluvě.