Odchod

„Tak, paní, jste na řadě.“ Mrtvolně vyhlížející osoba pro jistotu zvolila oznamovací tón, aby svou klientku zbytečně nevyděsila. 

Když spatřila úlek na ženině tváři, trochu roztála a podotkla: „Ale no tak, není se čeho bát. Důkladnou rešerší před vlastním zákrokem jsem zjistila, že jste členkou mnoha zásadních facebookových skupin.“ 

Zašustila zastaralým papyrusem a pokračovala: „Duchovní seznamka a jiné povídání. Půst je dokonalý lék. Psychosomatika a etikoterapie v praxi. Paranormal Group Universal. Alterna. Užíváme CDS. Nejsme vaše loutky. Klasická a postklasická homeopatie. Neočkovaní. Třetí oko. Kvantová cesta. A tak dále, a tak dále.“ Sklapla notes. „Tak čeho se bojíte? Váš poslední příspěvek o nekonečné cestě Duše přívětivým Vesmírem na Kvantové vlně získal dokonce více než osm tisíc lajků a přes pět stovek sdílení. Tož neprotestuje a pojďte se mnou. Nakonec se vám cesta i cíl budou líbit. Slibuji.“ Dodala osoba a zkřížila za zády dva prsty. 

„Fakt musím?“ Fňukla dáma, „Vždyť dělám všechno správně. Držím pravidelné půsty. Nejím lepek ani maso. Od časného rána popíjím jenom předražené zeleninové šťávy, starám se o svou yoni, klystýry mám na denním pořádku a bez gravioly nedám ránu. Kurkuma mi leze i ušima, celou domácnost mám NON TOXIC a pravidelně sleduji Berana, Chobota a Duška.  Otevřela jsem si třetí oko a zmlátila doktora, co chtěl mou dceru nafutrovat hliníkem a jinými sajrajty. Vysvětlila jsem lidem, že zdraví má každý pevně ve svých rukou, když si koupí Somavedic a vyžene zlé geopatogenní zóny. Dovolená na Bali zruinovala rozpočet nejen můj, ale i mých rodičů a jedné malé banky. A ta kila pampelišek, co jsem spolykala proti rakovině, neznamenají nic? Tak proč zrovna já musím jít, když jsem ještě hodně mladá?“ 

Osoba pokrčila rameny a tmavě šedý plášť se zavlnil: „Inu, a nebyla jste to právě vy, kdo vysvětloval čtenářům a čtenářkám, že smrt je teprve začátek? Že existuje spousta dimenzí a zemřít se vlastně nedá? Že se pouze otevřou zcela jiné světy a nic nikdy nekončí?“ Znovu zalistovala v poznámkách: „Dokonce jste byla v nějakém televizním pořadu. Kde to jenom bylo…“ šustění papyrusu nabralo na obrátkách. „Aha, tady. Cesty k sobě. Téměř dvě hodiny jste tam plkala s redaktorkou, která je na řadě příští týden. A moc jste se těšily, jak umřete, abyste konečně pochopily smysl života. Všechno je zdokumentované i na YouTube, což vám rádi tam nahoře ukážeme. Tak proč nyní ten odpor?“

Klientka zvadla. Tváří v tvář argumentu nalézajícím se na kanálu YouTube musela přiznat porážku. Papyrusy okecáte, video nikdy. Vzpomněla si na zmíněné vysílání, jehož sledovanost dosáhla nebeských výšin, a připomněla si, že po jeho konci s moderátorkou zhřešily, když se ožraly jako ukrajinští dělníci po fušce, načež si vzájemně notovaly, jak na ty blbce na internetu zase vyzrály. Výraz její tváře v tuto chvíli byl všeříkající. 

„Vidíte?“ Pravila osoba, „konečně jste vše pochopila. Teď si sbalíte svou yoni, poněvadž nic jiného si tam nahoru vzít nesmíte, a neklaďte odpor. Je marný.“

Obě s malým pufnutím zmizely z toho světa a nezbylo naprosto nic. Kromě jediné otázky, která dodnes nedává spát filozofům celého světa: „Může jít blbec do nebe? A pokud ano, jak se liší od pekla?“

Odpovědi se dočkáme všichni. 

Kdo půjde první?