Chlupatý psí zmetek odnaproti zase zdrhnul majitelům a půl druhé hodiny Filipa honil po smradlavé oranici. Vzájemný souboj nakonec skončil plichtou. Kocour měl plný pysk chlupů a podvraťák se ponížen odplížil dírou v plotě do své boudy vybaven několika krvavými šrámy.
Přírodní hranici narušil také zrzavý kočičí buldozer z blízkého statku. Filip, vědom si své chatrnější konstituce, raději moudře ustoupil, což se mu vymstilo, protože z boje se neutíká. Při svém taktickém ústupu totiž zabloudil do blízkého kurníku a narazil na velmi rozhořčeného kohouta, který nejspíš trpěl nespavostí. Během lítého boje mu tak skončilo v krku pár pírek, která nemohl dostat ven. Dobrou hodinu kašlal a chrchlal, což ho dost vyčerpalo.
Když konečně cvakla klika a dveře lidského příbytku se otevřely dokořán, vyhlížel dost zbědovaně a vyčerpaně. Jo, žít v divoké přírodě není žádná prdel, řekl by, kdyby uměl mluvit. Lidi můžou být rádi, že mají ústřední topení, LIDL a Kaufland.
Škytnul na pozdrav, přičemž z něj vypadlo další peříčko, a těšil se na řádnou krmi. Zasloužil si ji, a byl kvůli tomu ochoten nechat se i podrbat pod krkem, což bytostně nesnášel, poněvadž byl duší rebel a dravec, který podobné ňuňání přenechával zparchantělým perským kočičkám.
Mezi futry stála jeho panička a spráskla ruce. "Filípku, ty jsi nemocnej! Pojď sem, ty můj kožíšku, dáme ti meducínu." Otevřela dveře dokořán. Tak jo, pomyslel si Filip, ocas hore a jdeme na to. Jen slovo "meducína" mu vibrovalo v mozku. Neznělo úplně stejně, jako obvyklá "šunčička", takže do prvního patra vyrazil obezřetně a s nedůvěrou.
Jeho majitelka byla rychlejší, a když dorazil do vyhřáté místnosti, už cosi kutila na kuchyňské desce. Kocour potřásl hlavou a nedůvěřivě zavětřil. Vůni šunky poznal na tři kilometry, ale tohle bylo divné. Jednou v létě zabloudil na koupaliště v nedaleké dědině a páchlo to tam úplně stejně, jako ten sajrajt v misce, co obdržel nyní.
Vyčítavě pohlédl na lidskou bytost a nechápal, co se děje. Copak nevidí, jak moc těžkou strávil noc? Pro jistotu ještě zasípal a zachrchlal si, aby bylo jasno, že jediné, co potřebuje, je výživná a smysluplná potrava. Maso, nejlépe. A pohodlný gauč, kde může v klidu strávit zbytek dne.
"No, dej si Filípku, neboj se," promluvila panička konejšivým hlasem. "V misce máš zázračný lektvar, ten tě zbaví všech starostí a problémů. Četla jsem to na internetu. Mám v přátelích skvělého odborníka." Dodala. Filip velmi opatrně přičichl k misce, nasál pár molekul vycházejících z tekutiny a zděsil se. Všechny chlupy se mu zježily, osmkrát hluboce pšíknul, vrhl na paničku vyčítavý pohled a z čistého pudu sebezáchovy vzal nohy na ramena.
Na dvorku usedl, zbavil se posledních zbytků chlupů a peří a nechápal. Celou noc jsem makal jako barevný a jedinou odměnou má být snaha mě otrávit? Myslel by si, kdyby uměl myslet.
Nato se zvedl a důstojným krokem odkráčel do sousedovic zahrady, kde s blaženým výrazem pomlaskával podvraťák nad talířem plným kaloricky hodnotné stravy. Podle čuchu jatýrka. Mňamka. Filip obezřetně dorazil k bývalému nepříteli, jemuž v průběhu noci vyrobil pár šrámů, svěsil ocas a nabídl dočasné příměří. Ten třikrát ňafnul a jednou zavrčel, což ve zvířecím esperantu znamenalo přibližně toto:
"Pojď a najez se. Tvá panička je alternativní pizda. A bez pořádného žrádla nebude náš další noční boj stát za to."
V prvním patře rodinného domku zdánlivě bez účinku vyprchávalo čerstvě vyrobené CDS. Korela Johanka tiše prostorově inhalovala, až se jí chocholka třepetala.
Komentáře
Okomentovat