Přeskočit na hlavní obsah

Medikace

Napůl domácí černobílý kocour Filip se unaveně podrbal za uchem, zasípal, zakašlal, polohlasem mňouknul a poté si s blaženým výrazem olíznul kulky. Nic jiného na práci neměl, když čekal, až ho dvounozí pánové vyhřátého domu pustí dovnitř k pořádnému dlabanci. Myš, kterou v potu tváře v noci ulovil, byla nejspíš bulimička nebo anorektička a moc ho nezasytila. Navíc musel dvakrát bránit své kvalitně prochcané výsostné území. 

Chlupatý psí zmetek odnaproti zase zdrhnul majitelům a půl druhé hodiny Filipa honil po smradlavé oranici. Vzájemný souboj nakonec skončil plichtou. Kocour měl plný pysk chlupů a podvraťák se ponížen odplížil dírou v plotě do své boudy vybaven několika krvavými šrámy. 

Přírodní hranici narušil také zrzavý kočičí buldozer z blízkého statku. Filip, vědom si své chatrnější konstituce, raději moudře ustoupil, což se mu vymstilo, protože z boje se neutíká. Při svém taktickém ústupu totiž zabloudil do blízkého kurníku a narazil na velmi rozhořčeného kohouta, který nejspíš trpěl nespavostí. Během lítého boje mu tak skončilo v krku pár pírek, která nemohl dostat ven. Dobrou hodinu kašlal a chrchlal, což ho dost vyčerpalo. 

Když konečně cvakla klika a dveře lidského příbytku se otevřely dokořán, vyhlížel dost zbědovaně a vyčerpaně. Jo, žít v divoké přírodě není žádná prdel, řekl by, kdyby uměl mluvit. Lidi můžou být rádi, že mají ústřední topení, LIDL a Kaufland.

Škytnul na pozdrav, přičemž z něj vypadlo další peříčko, a těšil se na řádnou krmi. Zasloužil si ji, a byl kvůli tomu ochoten nechat se i podrbat pod krkem, což bytostně nesnášel, poněvadž byl duší rebel a dravec, který podobné ňuňání přenechával zparchantělým perským kočičkám. 

Mezi futry stála jeho panička a spráskla ruce. "Filípku, ty jsi nemocnej! Pojď sem, ty můj kožíšku, dáme ti meducínu." Otevřela dveře dokořán. Tak jo, pomyslel si Filip, ocas hore a jdeme na to. Jen slovo "meducína" mu vibrovalo v mozku. Neznělo úplně stejně, jako obvyklá "šunčička", takže do prvního patra vyrazil obezřetně a s nedůvěrou. 

Jeho majitelka byla rychlejší, a když dorazil do vyhřáté místnosti, už cosi kutila na kuchyňské desce. Kocour potřásl hlavou a nedůvěřivě zavětřil. Vůni šunky poznal na tři kilometry, ale tohle bylo divné. Jednou v létě zabloudil na koupaliště v nedaleké dědině a páchlo to tam úplně stejně, jako ten sajrajt v misce, co obdržel nyní. 

Vyčítavě pohlédl na lidskou bytost a nechápal, co se děje. Copak nevidí, jak moc těžkou strávil noc? Pro jistotu ještě zasípal a zachrchlal si, aby bylo jasno, že jediné, co potřebuje, je výživná a smysluplná potrava. Maso, nejlépe. A pohodlný gauč, kde může v klidu strávit zbytek dne. 

"No, dej si Filípku, neboj se," promluvila panička konejšivým hlasem. "V misce máš zázračný lektvar, ten tě zbaví všech starostí a problémů. Četla jsem to na internetu. Mám v přátelích skvělého odborníka." Dodala. Filip velmi opatrně přičichl k misce, nasál pár molekul vycházejících z tekutiny a zděsil se.  Všechny chlupy se mu zježily, osmkrát hluboce pšíknul, vrhl na paničku vyčítavý pohled a z čistého pudu sebezáchovy vzal nohy na ramena. 

Na dvorku usedl, zbavil se posledních zbytků chlupů a peří a nechápal. Celou noc jsem makal jako barevný a jedinou odměnou má být snaha mě otrávit? Myslel by si, kdyby uměl myslet. 

Nato se zvedl a důstojným krokem odkráčel do sousedovic zahrady, kde s blaženým výrazem pomlaskával podvraťák nad talířem plným kaloricky hodnotné stravy. Podle čuchu jatýrka. Mňamka. Filip obezřetně dorazil k bývalému nepříteli, jemuž v průběhu noci vyrobil pár šrámů, svěsil ocas a nabídl dočasné příměří. Ten třikrát ňafnul a jednou zavrčel, což ve zvířecím esperantu znamenalo přibližně toto:

"Pojď a najez se. Tvá panička je alternativní pizda. A bez pořádného žrádla nebude náš další noční boj stát za to." 

V prvním patře rodinného domku zdánlivě bez účinku vyprchávalo čerstvě vyrobené CDS. Korela Johanka tiše prostorově inhalovala, až se jí chocholka třepetala.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z deníčku konspirátora

Vydáno se souhlasem autora. 6:50 Probouzím se. Kontroluji sílu orgonitového zařízení a poté zapínám wi-fi. Nefunguje, sviňa. Včera jsem se na svém facebookovém profilu nechvalně zmínil o šmírování, jakým nás častuje Bill Gates a tohle je výsledek. Zablokovali mě! Musím to dát světu na vědomí. Ale, kurva, jak? Když jsem offline? 6:57 Zjišťuji, že v rámci zdravotní sebeobrany jsem router před ulehnutím vytáhnul ze zásuvky. Zapínám ho a vše začíná fungovat. Sedm minut trvající pocit frustrace pomalu mizí, ale ta pachuť zůstává. Vím, že mě sledují! 7:20 Snídám česnek, meruňková jadérka a mocně zapíjím cé dé es dvojkou. Pro jistotu. Pak vyrážím zjistit, jak se daří té paní, která si léčí rakovinu plic svépomocí. Bomba! Ještě žije. Dokonce má jiskru v oku. 7:50 Fotím mraky. Úplně jasně vidím ty svinské ionty baria a aluminia, jak se povalují ve vzduchu a hledají nebohé oběti, které by otrávily. Na mě si nepřijdou. Pokládám si pyramidu na hlavu, pořizuji fotodokumentaci a vkládám ji na stránk

Odchod

„Tak, paní, jste na řadě.“ Mrtvolně vyhlížející osoba pro jistotu zvolila oznamovací tón, aby svou klientku zbytečně nevyděsila.  Když spatřila úlek na ženině tváři, trochu roztála a podotkla: „Ale no tak, není se čeho bát. Důkladnou rešerší před vlastním zákrokem jsem zjistila, že jste členkou mnoha zásadních facebookových skupin.“  Zašustila zastaralým papyrusem a pokračovala: „Duchovní seznamka a jiné povídání. Půst je dokonalý lék. Psychosomatika a etikoterapie v praxi. Paranormal Group Universal. Alterna. Užíváme CDS. Nejsme vaše loutky. Klasická a postklasická homeopatie. Neočkovaní. Třetí oko. Kvantová cesta. A tak dále, a tak dále.“ Sklapla notes. „Tak čeho se bojíte? Váš poslední příspěvek o nekonečné cestě Duše přívětivým Vesmírem na Kvantové vlně získal dokonce více než osm tisíc lajků a přes pět stovek sdílení. Tož neprotestuje a pojďte se mnou. Nakonec se vám cesta i cíl budou líbit. Slibuji.“ Dodala osoba a zkřížila za zády dva prsty.  „Fakt musím?“  Fňukla dáma, „Vžd

Vysoká škola života

Jistě jste již nejednou v internetových diskusích narazili na kolegy diskutéry, kteří ve svých profilech uváděli v kolonce dosažené vzdělání Vysokou školu života. A určitě vám to, stejně jako mně, vrtalo hlavou, neboť na vysokoškolsky vzdělané osoby často vystupovali jako úplní kreténi. Trochu jsem zapátral, jak to s tou Vysokou školou života je a považte – ona skutečně existuje! Jakmile jsem pochopil, že VŠŽ (neplést prosím se školou železničářskou) je v podstatě nejkomplexnějším vzdělávacím systémem ve vesmíru, zažádal jsem si o licenci a po náročných ústních zkouškách, předložení projektu a vypití dvou litrů MMS proti plísním jsem licenci skutečně obdržel!  Vypisuji tímto tedy první semestr distančního studia, které vám umožní získat vysokoškolský diplom o měsíc dříve než v Plzni! Neváhejte a pojďte studovat do naší Vysoké školy života! VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA Typ studia: distanční Časová náročnost: každou sudou sobotu od 19:00 do 21:00 hod. Délka studia: 3 měsíce Dosažené vzdělání: DaS