Přeskočit na hlavní obsah

Jak vznikl oheň

"To mi vysvětlete, pane," usrknul muž naproti zvětralé pivo, "proč lidé dneska věří kdejaké hovadině, kterou si přečtou na internetu?"

"Nejsem si zcela jist, ale mám teorii," přiznávám na rovinu.

"Kam se poděli dávní myslitelé?" pokračoval můj protějšek v tirádě, "Tesla, Marx, Engels, Putin, Lenin, Halina Pawlowská a další? Kdyby se dožili dneška, nejspíš by všichni spáchali harakiri."

"Myslíte seppuku? Ta ale pochází z Japonska," upřesňuji, abych dokázal, že nejsem žádný jeliman.

"Chuj s tím," mávnul podroušený muž rukou, "prostě by si vyndali střeva a na termologolii... termanoligii... safra... na názvu nesejde!"

"To neříkejte!" zvedám varovně prst. "Právě terminologie, čili jednoznačné označení věci nebo děje, je z pohledu správného pochopení a zařazení do kontextu velmi důležitá. Kupříkladu vámi zmiňované slovo hovadina je jméno vytvořené přímo od substantiva zvířecího typu a je považováno za pejorativní. Navíc ovádi, z nichž odvozenina vychází, jsou nejagresivnější, když je silné vedro a sucho, zatímco ti lidé na internetu jsou aktivní, i když je pod mrakem či dokonce sněží. A Halina i Putin jsou stále mezi námi. Bohužel."

"He?" položil můj protějšek inteligentní otázku a objednal si čerstvé pivo.

"Chci tím jenom říct," zakvrdlal jsem lžičkou v chladnoucí kávě, "že vaše úvodní otázka je nepřesná a ignoruje fakt, že lidstvo věří kdejakému nesmyslu prakticky od chvíle, kdy slezlo ze stromů a objevilo oheň."

"Co má oheň společného s blbostí? Nebo internetem?" loknul si pán čerstvého moku a zatvářil se nechápavě.

"Všechno, milý pane," odložil jsem lžičku a pokračoval ve vysvětlování: "Představte si ochlupeného borce po většinu roku trpícího zimou. Říkejme mu pracovně třeba Soptík. Takže jednoho dne tento Soptík, krčící se v chladné jeskyni, usoudil, že už ho kreslit po jejích zdech nebaví. Ruce měl zkřehlé a většina tlupy jeho umění považovala za nesmyslné čmáranice a pořád si ho dobírala. Udělej už, kurva, něco užitečného. My tu mrznem, žrát není co, protože obrázků se nenadlábnem a rozmnožování nám také moc nejde, poněvadž některé části našeho těla mají problém s prokrvením. Zkurvená Altamira. Říkali. Soptík odložil křídu a poprvé v dějinách lidstva učinil nevídanou věc. Zamyslel se."

"A tak vznikl oheň?"
"Ne, tak vznikla věda."
"Hm," zpracoval muž informaci. 

"Je to tak," dopil jsem kávu a hotovil se k odchodu. "Chcete-li totiž rozdělat oheň bez zapalovače, musíte posbírat obrovskou spoustu informací. Zjistit, čím ho rozdělat. Jak ho udržet. Co nejlépe hoří a proč. Čemu se naopak vyhnout, abyste vlastní kmen neotrávili zplodinami. Jakým způsobem upravit pokrm, abyste ho nespálili a byl poživatelný. Soptíkovo zamyšlení tedy vedlo k mnoha jednoduchým otázkám a hledání složitých odpovědí. Tak to funguje dodnes. Soptík byl tudíž prvním prototypem skutečného vědce, protože převratným vynálezem zařídil přežití své tlupy. A přesně v tomtéž okamžiku, kdy Soptík na základě kritického zkoumání prostředí v němž žil, obohatil celé společenství o pečenou mamutí kýtu, vznikl internet." Dodal jsem a povstal.

"Počkejte, počkejte," vyhrkl muž, "tomu vůbec nerozumím!"

"Ale no tak, je to snadné." Zavázal jsem si šálu kolem krku. "Večer, kdy přítmí jeskyně ozářily  plamínky životadárného světla a tepla, sešla se celá pravěká společnost, slovo dalo slovo, a ukázalo se, že většina osazenstva by oheň dokázala vymyslet daleko lépe. Někteří frflali, že moc mihotá. Jiní, že mihotá málo, nebo je málo barevný a energeticky nevydatný. Další by to dokázali daleko lépe, kdyby měli dostatek času. Někteří tvrdili, že oheň nezařídil Soptík, ale nejmenovaná a bájná bytost, kterou sice nikdy nikdo nespatřil, ale určitě existuje, protože jinak by oheň nemohl vzniknout. Všichni byli chytřejší než zklamaný Soptík, kterému se místo uznání dostalo pouze dalších uštěpačných poznámek a pohrdání. "

Sbalil jsem účtenku, vyrazil k pokladně a doplnil: "Otrávený Soptík tudíž znovu usedl k dílu a snažil se vymyslet oheň, který nekouří, je rozkošně barevný, mihotá tak nějak akorát a navíc je energeticky vydatný. Dal mu jméno podle bájné bytosti, kterou si právě vymyslel. A když konečně ten bezvadně vymyšlený Fojer zažehl, uhořel a umřel. Tím mohlo všechno skončit."

Poděkoval jsem pokladní za účtenku a uzavřel rozhovor: "Neptejte se mě jak, ale ti kritizující idioti přežili. Nejspíš proto, že zatímco Soptík riskoval svůj život pro jejich blaho, oni se proháněli po mýtině a močili do křoví nebo souložili se vším, co mělo vagínu."

Odfrknul jsem si. "Jejich potomky potkávám na internetu dnes a denně. Myslí, že vědí všechno, a přitom vymysleli velký hovno. Vagíny fungují, takže blbců je nadbytek a Soptíka aby člověk pohledal." 

Prásknul jsem dveřmi a večer jsem se, naštěstí bezvýsledně, znovu pokusil vyřešit Riemannovu hypotézu.  

Komentáře

  1. Trocha hnidopišství: slovo „hovadina“ není odvozeno od ováda (jemuž se nářečně říká hovado), ale od hovada, což je zastaralé označení pro dobytek. Hovadina je tedy významově totéž co kravina, doslova je to exkrement hospodářského zvířete.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výslech

Vyšetřovatel se zamračil a hodil po obviněném pohled, který odkoukal ze seriálu Ostří poldové. Mládenec na nepohodlné židli se zavrtěl a zatvářil se sveřepě. "Únos je závažný trestný čin!" Zvýšil kriminalista hlas a doufal, že jeho protějšek trochu zvadne a začne spolupracovat. "Osm let natvrdo mezi teplomilci a jinými přírodními úkazy nemáte přeci zapotřebí." Poznamenal temně: "Obden penis v řiti vás dlouho bavit nebude." Opřel se v křesle a cvrnknul prstem do klávesnice počítače, jehož procesor s číslem 386SX nedávno odešel do křemíkového nebe. To ale obviněný vidět nemohl. Mladík se mírně zavrtěl, upamatoval se na slova svého kamaráda, který absolvoval dva semestry právnické fakulty v Plzni a získal titul, načež odpověděl: "Prudila." A zmlknul. "To vás neomlouvá, pane! Zanechat tu dámu takhle naholo a bez pomoci je přeci zvěrstvo!" Vyštěkl a očekával reakci. Ta se dostavila vzápětí. " Byla to prudička," zopakoval mladík,

Jak správně používat internet. Komerční sdělení.

Vyhněte se mu širokým obloukem. Je prokázáno, že se jedná o jeden ze tří nejničivějších vynálezů, které kdy lidský mozek stvořil. Další jsou atomová bomba a daň z přidané hodnoty. Pokud jste slabší povahy a ignorovat ho nedokážete, pokračujte k bodu dva tohoto návodu. Máte-li už doma internet, dodržujte základní zásadu, která zajistí vaše duševní zdraví. Nikdy -   podotýkáme - nikdy nic nekomentujte a už vůbec nevstupujte do jakékoliv diskuse, ať už na Facebooku nebo v komentářích na různých zpravodajských serverech. Učiníte-li podobnou chybu, držte se jako klíště foxteriéra ustanovení číslo tři. Nikdy nepište, co si doopravdy myslíte, jinak budete po zásluze potrestáni. Sdělujte zásadně myšlenky jiných bytostí a případný komentář vždy začínejte slovy: " Tak nevím, ale slyšel jsem od jednoho kamaráda, že to celé bylo jinak." Slovo kamarád můžete alternativně zaměnit za synonyma: soused, tchýně, manželka, vrah v bílém plášti, přítelův multilingvní jezevčík, Chobot, Yamuna, H

Jak vést dialog s odpůrcem očkování

Jejich revírem je internet. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníci jsou vědci, lékaři a imunologové. Matky z antivax pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je zachránit lidstvo.  Jak tedy vést smysluplný dialog se zarytou odpůrkyní očkování?  Nijak. Nejde to. Pokud už vás rozum zradí a vy vstoupíte do diskuse, postupujte podle našeho pečlivě zpracovaného návodu. 1. Výchozí situace: Ony jsou matky! Chápete? Ony nejlépe vědí, co je pro jejich robátka nejlepší, protože jsou diplomované absolventky „Vysoké školy života“ a postgraduálního kurzu oboru „Na mateřské, ale určitě nééééé dovolené“ . Věří své intuici a selskému rozumu, což je divné, poněvadž většina z nich by ani krávu podojit nedokázala. Pokud jste bezdětní, do diskuse nikdy nelezte. Váš názor má cenu smrku z nosu. Navíc jste ovce jdoucí s davem a konverzace s vámi nemá smysl, což se dozvíte přibližně ve třetí větě s poukazem na to, abyste nebyli líní a něco si nastudovali, načež vás zavalí spoustou hodnověrných odkazů. Dopor