Přeskočit na hlavní obsah

Kruhy v obilí

Urgunal-Ha-Huhunal aktivoval trojrozměrnou holografickou klávesnici a zadumal se. Nadešel čas sepsat a odeslat hlášení svému nadřízenému o dosažených úspěších. Což byl problém, poněvadž žádný úspěch se nedostavil. Ta banda dvounohých opičáků obývající modrozelenou planetu se ukázala jako squadra naprostých ignorantů, kteří zjevně o kontakt ve skutečnosti moc nestáli.

"Je to celé na levačku..." začal psát, ale po kratší úvaze větu smazal, protože jeho šéfovi mohla připadat matoucí. Stejně jako on měl totiž sedm končetin rozmístěných zcela libovolně po duhově zbarveném těle a pozemský pojem pravý nebo levý nedával patřičný smysl. Povzdychl si a začal znova. 

Rozhodl se ignorovat úřednický žargon sestávající z náhodného opakování tří písmen a zvolil odlehčenější formu za použití malebného jazyka, pocházejícího z malé části rozlehlého kontinentu, kterou místní kdovíproč nazývali Česko. Holistický celostní computer Fur-Fu-Nal se s překladem nějak popere.

"Popravdě nevím, co mám dále dělat," rozvibroval klávesnici, "trčím se svým týmem v těchto zapadlých končinách už miliony jejich pozemských časových jednotek, a oni nás pořád ignorují. Vyhubili jsme přerostlé plazy, aby ty dvouruké křehké bytosti opatrně slézající ze stromů nesežraly. Ani si toho nevšimnuly a hrály si se šutry, poněvadž přirozený oheň jim zřejmě nebyl dost dobrý. Postavili jsme jim pyramidy jako geniální komunikační zářiče, jenže ti pitomci v nich místo dialogu ukládali mrtvoly, brousili žiletky nebo léčili koně." 

Huhunal si telekineticky dopřál doušek podchlazeného metanu a pokračoval:

"Když tohle všechno selhalo, šoupli jsme pečlivě vybraným jedincům geniální myšlenky, aby se vývoj trochu zrychlil. A co byste řekl, šéfe? Ježíše vrzli na kříž, Da Vinci si jenom něco čmáral, Tesla se na konci života zbláznil, Edison vydělal majlant na žárovkách a nic víc ho nezajímalo. Einstein vydumal relativitu, což jak uznáte, je blbost non plus ultra, a Kennedy si místo reálné cesty na Měsíc, kde přebýváme, najal jakéhosi pofiderního filmaře a celou anabázi zfalšoval. S tímhle materiálem se prostě nedalo pracovat. A přitom jsme se snažili dát najevo, že tu jsme. Fakt stačilo málo, aby pochopili. Philadelphský experiment byl můj osobní majstrštyk a stejně nezabral. Okecávají to dodneška a skutečný význam jim uniká. A když jsem jim osobně poslal svého pobočníka z rodu Chu-chu-melů, aby s nimi pokecal, posadili ho do jakéhosi košíku na bicyklu a poslali ho pryč se sloganem „ET go home“. 

Druhý doušek metanu Huhunala nakopnul a už si nebral servítky: "Celé takzvané lidstvo je tlupa idiotů a já se vší vážností navrhuji experiment s navázáním vzájemně výhodné spolupráce ukončit!  Aby bylo jasno - selhání této mise je moje osobní odpovědnost a případnému trestu se nebráním. Na svou obranu bych ale rád poznamenal, že jsem učinil ještě jeden výrazný pokus. Nazval jsem ho kruhy v obilí. Oni si tu, neuvěříte, pěstují jakési klacíky, které pak rozmělní a pojídají. Ty velké plochy zlatavé vegetace ovšem přímo vybízely k tomu, abychom jim zanechali vzkaz. Že už jsme tu a máme o jejich existenci obrovský zájem. A tak jsme s kolegou Ha-Hu-Gugunalem vyráběli obrazce jak na běžícím pásu. Všechny nesly jedno jediné poselství  a já se domníval, že musí být jasné i hloupému tříbuňkovému granulonu."

Huhunal si promnul dvacatero prstů, dopřál si poslední doušek a dokončil zprávu: "Nebylo. Nepochopili vůbec nic. Vyrojila se jenom spousta mudrlantů s jednou šílenější teorií než druhou. A přitom vzkaz byl naprosto jasný a evidentní. Jsme tu, pojďme na pivo do Venušina hostince." 

Huhunal svěsil všechna ramena a zklamaně dopsal poslední tázací větu svého hlášení: "Jak se tedy s nimi máme efektivně spojit, když jsou to všichni debilové?" Odeslal zprávu a usnul.

Neúřední odpověď dorazila o několik miliónů časoprostorových jednotek později a zněla takto: „Serte na ně. Vraťte se domů. Posíláme Gretu.“


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Umění diskuse

Existují okamžiky, kdy i nadpozemsky trpělivému skeptikovi, nebo odborníkovi ve složitém oboru, dojde trpělivost. Podobný emoční výlev většinou mívá za následek ban v jinak zajímavé skupině. Třeba v té o Ploché Zemi nebo o Masakrech v očkování, případně v politických či ekonomických diskusích.  Znám to z vlastní zkušenosti, takže vím, že pro nějaké to hrubší slovíčko po nějaké době člověk nejde daleko. Když už se asi posté dozví, že očkování způsobuje autismus. Nebo že Američané si zbourali čtyři velké baráky, poněvadž je to prostě bavilo. Případně že Slované, konkrétně Češi, jsou na tomto světě už od dob dinosaurů a vládní elity to zavile tají. Pak vypěníte a pošlete oponenta do prdele, kam tak či onak patří. Jenže to je nuda. Mám kreativní nápad.  Nehodláte něco takového znovu udělat, a přestože máte pocit, že se podobné chyby už nikdy nedopustíte, ona stejně přijde. Nezvána, nečekána. Zkusme nyní oprášit starou češtinu a odeslat zjevně nevzdělaného idiota do exkrementálních...

Plaváčkův průvodce alternativním vesmírem

Důležité oznámení všem vášnivým čtenářům: Všechny výtisky své knihy jsem osobně uložil v bezpečném skladišti, takže je připravena vyrazit do světa. Poněvadž jsem se s žádnou distribuční společností nedohodl na rozumných finančních podmínkách, rozhodl jsem se knížku rozesílat ryze vlastními silami.  Pro vás jako zákazníky tím pádem  vyvstává pár omezení, která ale nejsou nepřekonatelná: Platit je možné   předem  prostřednictvím bezhotovostního platebního styku na  vyhrazený bankovní účet. Případně pomocí moderní služby PayPal na účet plavacek@plavacek.net.  Využívat budu služeb přepravních společností, které si sami vyberete.  Chcete-li knihu podepsat, uveďte to také do poznámky, a předem se smiřte s faktem, že po třiceti letech u počítačové klávesnice jsem zapomněl, jak se píše rukou, a tudíž může být podpis hodně neumělý až nečitelný.  Případné  zásilky do zahraničí se mnou konzultujte předem , poštovné bývá dost drahé.   Osobní od...

Prána

Potkali se dva breathariáni. "Tak co, jak jde život?"  Optal se první, občanským jménem František Novák, který si ale podle svého nedostižného vzoru říkal Giri  Giri Bala  Bala. Pro jistotu si zdvojil jméno i příjmení, aby se vyhnul potenciálně nebezpečnému výkladu zašmodrchaných autorských zákonů. "Pohodička,"  odpověděl  druhý, považující se za reinkarnaci  Devraha Baby , jenž nedávno zemřel na anafylaktický šok, když si obsluha kvantové restaurace popletla objednávku, a místo obzvláště vypečených rohlíčků mu poslala arašídové máslo.  "Jen mám občas pocit, že to Vesmír už pěkně fláká. Poslední prána se svíčkovou příchutí byla hrozná šlichta. Fujtajfl." "Jo, to máš pravdu,"  přizvukoval Giri Giri,  "já chodil dlouho k McPránovi na hamburgery, ale co zaměstnali čínského kuchaře, chutná všechno spíš jako podrážka." "No jo,"  svraštil Baba tvář, " co ale budeme dělat? Jíst se musí, že jo." Giri Giri se podrbal řiti, kt...