"A cos čekal od skeptika? Důkazy?" Uchechtnul se plešatý borec na druhé straně restauračního stolku, mocně nasál z cigarety a uklepl popel na dost pošramocený plastový ubrus. "Jseš prostě idiot a nechápu, proč lezeš mezi lidi, když je k dispozici bezpečný Facebook, kde to můžeš těmhle nedovzdělaným opičákům beztrestně nandat."
"Bezpečný? Co to meleš? Umřel mi kompjůtr," postěžoval si zfackovaný naštvaně, "přitom jsem jen chtěl sdílet naprosto pravdivé video o tom, že Hitler ještě žije a užívá pohodlí na odvrácený straně Měsíce, a o pár vteřin později mi vyskočilo varování, že mě sleduje Policie ČR a mám jim poslat prachy, jinak už nenastartuju počítač! Mají prsty všude, tihle šmíráci!" Bouchnul pěstí do stolu a rozlil si pivo, které v kombinaci s popelem vykouzlilo na ubrusu obraz nasraného anděla. Nebo Satana. Rozdíl byl nepatrný.
"Za to všechno může Kalousek," pokýval hlavou plešoun a típnul špačka do místa, kde předpokládal andělovu nebo Satanovu řiť, a pokračoval: "Vím to, poněvadž to psali vlevo dole na Parlamentních listech a tam nikdy nekecají.”
"Asi máš recht," podrbal se ve vlasech uražený spolustolovník, "jenže co s tím můžu já, prostý nezaměstnaný občan dělat, když můj mozek ty svině programují chemtrailsama a HAARPem? Volit SPD?"
"Proč ne?" odvětil plešatec, "alespoň zatočí s těma čmoudama, co nás imigrují a nastolí Nový Český Řád, kde budeme všichni bílí. Dokonce prý navrhnuli přejmenovat republiku na Primalex. Mně se to zdá jako dobrej nápad."
"Jo, jo," souhlasil borec s brýlemi a opečovával lehce zarudlou tvář, "i mně to přijde jako skvělá idea. Jenže co uděláme s těma zákeřnejma skeptikama, co se nám chlámou a ještě navíc mají volební právo?"
"No coby," zadumal se jeho protějšek, "zrušíme povinné očkování a navrhneme naopak povinnou biorezonanci. Správnejma frekvencema jim tyhle blbosti vyženeme z hlavy a všichni zase budeme v pohodě. Ostatně," zapálil si další cigaretu, "každej má přeci demokratický právo na svůj názor. Máš pocit, že je Země plochá? Pak je a hotovka!"
"Že jo? Taky jsem tohle tomu chlapovi vysvětloval. Povídám mu: Hele, když tvrdíš, že je zeměkoule kulatá, jak to můžeš dokázat? Já třeba vyběhnul z hospody na pole a všude byla rovina jako kráva. To je snad jasnej důkaz! A taky říkám: Na YouTube je spousta dokumentárních filmů, který tu vaši kulatou teorii jednou provždy vyvracej!"
"A co on na to?"
"Mlčel."
"Došly mu argumenty."
"Přesně!"
"A proč jsi tedy dostal facana?"
"Poněvadž jsem se mu snažil vysvětlit, že Měsíc je pouhý hologram a celý přistání na něm byla jenom jedna obrovská hollywoodská šou, což Kubrick na smrtelný posteli neochotně přiznal. Jenže jsme seděli v čekárně na Hlavním nádraží a já neměl po ruce internet, abych mu to mohl dokázat. Tak jsem ještě poznamenal, že všichni kantoři a profesoři jsou jenom pochodující mozky vymleté zvráceným a prolhaným systémem. A už jsem ji koupil."
"Máš alespoň poučení pro příště," poznamenal moudře plešoun, mávnul na vrchního, který s otráveným výrazem položil na stůl umolousanou účtenku. Chvilku přešlapoval, pak se osmělil a položil otázku:
"Hele, chlapi, nemohl jsem váš rozhovor přeslechnout, ale jednu informaci jsem se nedozvěděl. Kdo vám vlastně vrazil tu facku? Představil se vám?“ Pohlédl zkoumavě na muže s brýlemi.
„Jasně, že jo! Jenže to jméno mi vůbec nic neřeklo, a to znám všechny alternativní fyziky z YouTube.“
Vrchní ušmudlanou útěrkou utřel anděla nebo ďábla, čímž vrátil Vesmíru přirozený řád, a zkusil štěstí podruhé: „Tak jak se ten člověk jmenoval?“
Chlapík sebral vrácené drobné, povstal a na odchodu zodpověděl otázku: „Nějakej Grygar. Nejspíš někde fachá jako popelář a dělá ramena.“ Zmizel.
Opuštěný plešoun pokrčil rameny, pohlédl na vrchního, a jak se hotovil k odchodu, dodal prostě, ale důrazně: „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala!“
Nemohl přehlédnout číšníkův zmatený výraz, který se mu rozběhl po tváři, a tak své vyjádření rychle upřesnil: „Před operací jsem se jmenovala Věra Pohlová, důchodkyně, 72 let. Ještě jsem si nezvykla na mužský rod." A zmizela také.
O měsíc později se vrchní stal členem volebního štábu Tomia Okamury.
Komentáře
Okomentovat