„Hele, já tomu nerozumím,“ přiznal se čerstvý student Lumír svému kolegovi. „Tady píšou, že je nutné pro fakt kvalitní homeopatikum bouchnout jednadvacetkrát s potencovaným roztokem o knihu.“
Oslovený si odfrknul: „Čemu na tak jednoduchém sdělení nerozumíš? Je to přeci snadný jako facka.“
„Jo?“ Vypěnil začátečník. „A kde se tam píše, o jakou knihu máme tím lékem třískat?“
„Na tom snad nezáleží.“
„Si děláš prdel, ne? Jasně, že na tom záleží. Už v úvodní přednášce jsme se dozvěděli, že homeopatikum není farmaceutický jed, nýbrž nosič důležité informace.“ Lumír zašustil stránkou sedm šestisetstránkových skript, aby podpořil své tvrzení.
„No a? Knihou se přeci choroby neléčí!“ Kontroval jeho protějšek a pomyslel si, že Lumír je mamlas, který měl jít raději studovat lékařskou fakultu, když nechápe samotné základy skutečné a pravé léčby, což dal najevo svým výrazem.
„Hele, nedělej ze mě debila!“ Vypěnil Lumír, práskl objemnou knihou o lavici a dodal vztekle: „Nemůže být přeci úplně šumák, o jakou publikaci mlátíme, když tím budoucímu léku dodáváme závažnou informaci, která ovlivňuje nejen tělo, ale i lidský mozek.“
Rozhlédl se po učebně, zavrtěl hlavou a podělil se o myšlenku, která už mu týden vrtala hlavou: „Je kurva rozdíl, jestli je tou podložkou Mein Kampf, Marxovy sebrané spisy nebo Harry Potter!“
Lumír nedostudoval, takže otázka stále visí ve vzduchu.
Komentáře
Okomentovat