"STOP! Kterej kokot mi vlezl do záběru?" Zařval režisér a mrštil do placu hrnečkem s nedopitou kávou.
"Co to kurva má být?" Pokračoval v hlasitém projevu a rozšlapal si stoličku. "Máme konečně po dlouhý době zajištěný financování, dokonce od samotný vlády, a vy to tu sabotujete. Se na všechno můžu akorát tak vysrat!" Hodil kšiltovku po půvabné asistence režie a odkráčel do svého karavanu. Cestou ještě utrousil: "Vyveďte z placu toho mamrda a až budete zase připravený, stavte se pro mě." Zmizel.
Kameraman stopnul aparát, zatvářil se rozmrzele a loknul si trochu pravé irské whisky z butylky, kterých měl po ruce sedmnáct pro podobné případy. "Vy tam," mávnul na poflakujícího se kulisáka, který se přetvařoval, že instaluje imitace hvězd na černém pozadí, "vyveďte toho idiota z komparsu někam do řiti a zkuste mu vysvětlit, že tady tvoříme historii našeho hrdého amerického národa. Dokud nedostane povel, nemá na place co pohledávat! A zavřete do prdele dveře, ať tu není průvan, nebo bude zase vlajka vlát a rejžu popadne amok!" Dal si posledního loka, otevřel další lahvičku a upadl do zádumčivého mlčení.
Oslovený nešťastník popadl koště a vyrazil na scénu za zbloudilým komparsistou, navlečeným do exkluzivní uniformy. Dával přitom dobrý pozor, aby po sobě nezanechal žádné stopy v pečlivě naaranžovaném jemném písku, který měl vypadal jako měsíční prach.
"Vy!" Zařval, "co tady k čertu pohledáváte? A nehýbejte se, zatraceně," dodal, když uniformovaný borec začal brát do zaječích a vyrábět stopy tam, kde být neměly. "Kdo sakra jste?"
"Já jsem z druhýho dílu," ustrašeně zablekotal muž s podivným knírkem pod nosem. "Asi jsem trochu zabloudil. Omlouvám se."
"Z jakýho druhýho dílu?" Nerozuměl kulisák.
"No, prostě z pokračování. Vy," mávnul rukou kolem dokola, "tady natáčíte, jak jsme přistáli na Měsíci, i když jsme tam v životě nebyli. My v sousedním studiu už jedeme podle dalšího scénáře."
"Jakýho scénáře?"
"No druhýho, přeci! Vy frčíte pod taktovkou Kubricka, my valíme příběh podle toho novýho mladýho nadějnýho borce - Spielberga!" Vyhrkl zbloudilec v uniformě.
"O tom nic nevím," prohlásil kulisák a výhružně zamával koštětem. "Máme tu jen za úkol zfalšovat cestu na Měsíc. Režisér je ze všeho na prášky, protože má problémy s gravitací a zkurvenou vlajkou, která vlaje, i když nemá, poněvadž někteří debilové nedokážou zavřít dveře vod studia."
Načež se zachmuřil a položil otázku. "Poslyšte, to mě zajímá, páč nám nikdo nic neřekl. Co vlastně hrajete za postavu?"
"Já," napřímil se mužík hrdě, "já hraju dělníka, co buduje vopevněnou pevnost na vodvrácený straně Měsíce. Vede to nějaký Adolf."
"Tak zmizte do řiti!" Opáčil vztekle kulisák, "nebo nám z celýho natáčení historie uděláte frašku a nikdo nebude tušit, kterej díl je první a kterej poslední. Takhle to zvoral Lucas a dodnes mají historici ve všem maglajs."
Komparzista poslechl dobře míněnou radu, protože pár facek schytat nechtěl. Zavřel poctivě dveře od studia, aby ta blbá vlajka nevlála a v duchu se utěšil faktem, o němž ani jeden z věhlasných režisérů neměl potuchy: „Kdybyste, volové, tušili, že se už falšuje cesta na Mars, to byste čuměli. A Zdeněk Troška je fakt bedna!“
Komentáře
Okomentovat