Kdysi dávno před sto miliony let…
Spinosaurus Ferda ulevil svému močovému měchýři, protože poslední strava, kterou zhltnul, byla vybavena jakýmsi toxickým jedem, což dopředu nemohl vědět. Tři hektolitry vody, které vychlastal, musely někudy ven. Ohromně se mu ulevilo, a protože disponoval dvěma mozky, ozdravující účinek této zázračné tekutiny mu uniknout nemohl. Fakt, že utopil tři kolonie mravenců a jedno hnízdo prosperujících vos, které se v té době zrovna evolučně objevily na planetě, ho ponechalo chladným, protože jejich velikost byla pod jeho rozlišovací schopnosti. Vyrazil za manželkou a spokojen sám se sebou z plného ozubeného hrdla zařval: „Chrchy chá uáááá chrmpf chrch!“ Což v překladu znamenalo: „Ale kurva se mi ulevilo. Co ze mě vypadlo, jsou jenom obyčejné chcanky, ale budeme jim říkat urina. Vyléčilo mě to z bolesti břicha.“ Něžně kousnul svou samici do řiti a odkráčel sežrat něco chutnějšího.
O něco později…
Huhma Íha Jámasútra, nábožný muž, asketa, obávaný šaman, a dle mínění některých bezvěrců pocházejících stejně jako on z indického kmene Baigů naprostý debil, se probudil do jasného slunečného dne s bolestí v pravé části břicha. Prohmatal citlivé místo, prohrábl si dlouho nemytý anál, poškádlil svého pohlavního přítele a odchytil většinu životadárné tekutiny do neuměle vyrobeného kalíšku. Moč byla zdravě barevná, hustá a překrásně voněla. Takovou snídani už dlouho neměl. Zašlápnul tři mravence, rozmáznul jednu dotěrnou vosu o stěnu svého neútulného příbytku, a vyrazil dělat, co měl v popisu práce. Dopsat Upanišady tak, aby budoucí generace měly o čem přemýšlet. Moč je božské dílo a poslouží k ozdravení ducha i těla. Blbé bylo, že drtivá většina jeho kmene číst neuměla, takže osvěta nefungovala, jak zamýšlel. Ale postačil jeden zázrak. Jednou omylem pochcal batole ležící osaměle v křoví, poněvadž jeho matka zapomněla, kde ho zanechala, a kojenec sám od sebe po této sprše vstal, naučil se chodit a vrátil se domů. „Šoupnu to i do Védy,“ řekl si a učinil tak.
Ve stejné době…
Ju Ji Kung, osobní lékař čínského císaře Wu-ti, měl vážný problém. Jeho pacient churavěl a chřadnul, takže vyhlídky do budoucna nebyly nijak zářivé. Bude-li mrtvý panovník, zemře i on. Čínské zákony byly neúprosné a Ju Ji Kung dodnes litoval, že se otcem nechal vmanipulovat do učení a vzdělávání se. Kdyby se staral jenom o rýžové pole, byl by na tom mnohem lépe. Chtěl-li si zachovat život, musel vymyslet nějaké geniální řešení. Vzpomněl si na svá mladá léta, kdy ho při hraní si na vojáka pokousalo sedm mravenců. A nejen to. Jedna zákeřná vosa mu bodla žihadlo těsně pod sedmou čakru. To ho vyděsilo natolik, že se zechcal jako mimino. O hodinu později se všechny rány zázračně zacelily. V této nelehké situaci mu stará, málem zapomenutá vzpomínka, pomohla zachránit život. Počural svého císaře, ten vyskočil ze svého lože jako čamrda a nechal ho za odměnu svými strážnými seřezat až do krve. Terapie zabrala, poněvadž jak císař, tak Ju Ji Kung se dožili požehnaného věku.
Jednadvacáté století…
Reklamní slogan vymyslel borec pocházející z málem zapomenutého místa uprostřed evropského kontinentu, který i přes svůj nízký věk měl na své pažbě spoustu geniálních marketingových zářezů. Znal lidské plémě a přesně věděl, na jakou strunu zahrát. Základní mantrou bylo poznání, že nikdy, opravdu nikdy, nesmíte útočit na lidskou inteligenci, nýbrž na jeho blbost. Jeho osobním majstrštykem bylo přesvědčit téměř polovinu českého národa, že je velmi výhodné investovat vydělané peníze do banky, která neexistuje. Ekonomičtí škarohlídi frflali, ale víc jak polovina národa si ztrátu peněz nemohla vynachválit. Teď ho čekala další výzva. Postříkal ty ohavné mravenčí potvory, co se mu promenádovaly po psacím stole Biolitem, a jednu otravnou vosu rozmáznul tiskovinou s názvem Právo. A pustil se do práce na sloganu, která z poměrně uvadajícího restauračního zařízení udělá michelinskou hvězdu. Nápady nepřicházejí samy od sebe, takže provětral vyhledávač Google kvůli inspiraci. A měl to. Trefný slogan mířící na jednoznačně stanovenou cílovou skupinu. Zněl takto:
„Nechcete-li jít na máry, vynechejte pisoáry.
Všechno, co tu vypijete, zas do sebe nalejete.
Nemocí budete prosti, budete zkrátka zdraví hosti!“
Nedávno otevřená restaurace nedaleko Staroměstského náměstí s názvem Čurina Urina už měsíc po spuštění reklamní kampaně trhala rekordy v tržbách.
Posledního mravence v Čechách sežrala hladová vosa.
Komentáře
Okomentovat