Závod

Letí dva fotony kosmickou prázdnotou.

"Kam máš namířeno, kolego?“ Ptá se první foton.

„K Alfě Centauri,“ odpoví druhý.

„K Áčku nebo k Béčku?“ Vyzvídá první, který si říká Maximus.

„Poslali mě k Céčku ošéfovat červeného trpajzlíka jménem Proximus, či tak nějak. Pofrčím ještě skoro čtyři roky. Hromská šichta. Jo, a těší mě, jsem Minimus.“

„Jen čtyři roky?“ zareaguje pohrdavě Maximus. „Mě, ty vole, poslali až k Velkému Třesku! Půl roku mám za sebou, čeká mě jich odhadem ještě asi třináct miliard!“

„Se picnu, ty pyčo!“ Vyděsí se Minimus, pocházející z ostravských Vítkovic. „Co tam probůh budeš robiť?“

„Mám schůzku, jenže tajnou,“ ztiší se Maximus, „s nejrychlejší částicí ve známém vesmíru. Ale pšššt…“ s obavami se ohlédne, „nesmím o tom moc mluvit.“

„Proč ne?“

„Einstein to zakázal.“

„Hmmmmm…“ zpracoval informaci Minimus, „ale mně bys to mohl povědět. Beztak už se v životě neuvidíme.“

„No dobře,“ povídá Maximus celý šťastný, že alespoň pro začátek cesty má s kým pokecat. „Ale nechej si to pro sebe.“ Opět se podíval dozadu. „Jde o utajený závod, který má definitivně rozhodnout, kdo je v širém vesmíru nejrychlejší. Tatíček Albert sice výsledek předjímal už dávno, ale tohle je první skutečný vědecký experiment.“

„Hrob je proti mně pavlačová drbna,“ prohlásil Minimus a celý se zatetelil zvědavostí. „Tak ven s tím, cype!“

„Tak jo, prozradím ti tajemství,“ rozhodl se Maximus a lehce pohasl, aby nebyl tak nápadný. „Jde o to, že…“ Nedořekl.

Zčistajasna kolem nich opačným směrem proletěl svazek energie, na okamžik se zastavil a pohrdlivě prohodil: „Kde trajdáš, ogare? Já už dávno valím zpátky domů!“ A zmizel v mlhovině.

„A kurva!“ Rozzářil se Maximus na plné pecky. „Právě jsem prohrál sázku.“

„Kdo to byl?“ Ohlédl se Minimus, ale už nic nespatřil.

„No kdo asi?“ Zamihotal se Maximus otráveně. „Vítěz.“

„Někdo je rychlejší než my? A jak se jmenuje?“

Maximus nasimuloval pokrčení rameny a pronesl odevzdaně: „Lidská blbost.“