Vyšetřovatel se zamračil a hodil po obviněném pohled, který odkoukal ze seriálu Ostří poldové. Mládenec na nepohodlné židli se zavrtěl a zatvářil se sveřepě.
"Únos je závažný trestný čin!" Zvýšil kriminalista hlas a doufal, že jeho protějšek trochu zvadne a začne spolupracovat. "Osm let natvrdo mezi teplomilci a jinými přírodními úkazy nemáte přeci zapotřebí." Poznamenal temně: "Obden penis v řiti vás dlouho bavit nebude." Opřel se v křesle a cvrnknul prstem do klávesnice počítače, jehož procesor s číslem 386SX nedávno odešel do křemíkového nebe. To ale obviněný vidět nemohl.
Mladík se mírně zavrtěl, upamatoval se na slova svého kamaráda, který absolvoval dva semestry právnické fakulty v Plzni a získal titul, načež odpověděl: "Prudila." A zmlknul.
"To vás neomlouvá, pane! Zanechat tu dámu takhle naholo a bez pomoci je přeci zvěrstvo!" Vyštěkl a očekával reakci. Ta se dostavila vzápětí.
"Byla to prudička," zopakoval mladík, prohrábl si blonďaté vlasy a opět se zatvářil nepřístupně. Jako Charles Bronson.
Kriminalista usoudil, že je načase zahrát si na hodného poldu. Než ministerstvo začalo šetřit, byli na výslechy vždycky dva. Teď musel improvizovat. Roztáhl ústa do poněkud křečovitého úsměvu, uvolnil se a promluvil obviněnému do duše: "Podívejte se, pane. Já jenom dělám svou práci. Trestní oznámení, které na vás poškozená podala, prostě musím prošetřit. Uvědomte si také, že já jsem ten, kdo rozhodne, zda váš případ předá státnímu zástupci, nebo ho zkrátka uzavřu jako neopodstatněné obvinění. Tak mi, prosím, povězte, co se vlastně stalo, abychom to celé mohli uzavřít." Odložil nepotřebnou klávesnici, aby svým konejšivým slovům dodal na důrazu.
Mladý muž se zavrtěl a rozběhl mozkovou sekvenci příkazů a doporučení. Pamětliv důrazné rady svého kámoše právníka from University of Google, aby před poldama držel pysk na uzdě, očesal své vyjádření na krátké souvětí:
"Podprsenku i kalhotky jsem jí ponechal. Do pravé ruky vrazil klacek. Ukázal jsem jí místa, kde rostou léčivé bylinky a kam laně chodí pít. I pár kořenů pampelišek jsem našel. Upozornil jsem ji také na tři hladové kňoury a jednoho praštěného jelena, aby v její stravě nechyběly bílkoviny. Krávy jsou padesát kilometrů západním směrem, takže otrava mlékem nehrozí. Cukrovar koupili Číňani a místo jedovatého cukru vyrábějí jedlou sodu. Víc jsem dělat nemohl. Celé to byl nakonec její nápad."
"Moment, moment," opáčil policista. "Říkáte, že ona sama souhlasila s únosem?" Opět popadl klávesnici a zmáčkl tři klávesy. Klup, klup, klup.
"Kurva, jasně že jo!" vykřikl mladík a usoudil, že celého představení má tak akorát dost. "Ta pitomá prudička furt na Facebooku vykřikovala, jak je příroda mocná čarodějka, že felčaři jsou podplacení idioti, vočkování je genocida, a kdybysme se vrátili k přirozenému způsobu života, tak bysme se měli jako prasata v žitě. Vakcíny jsou chemicky cinklý, očkovaní jsou přenašeči nečekané menstruace - a vůbec se celý svět řítí do řiti. Říkala."
Odmlčel se a pak dodal: "Tak jsem jí navrhnul, aby se mnou zajela do lůna Matky Přírody, kde roste vřes a léčivé borovicové šišky, a dokázala mi, jaká brnkačka je přežít. Když dá v kuse tři měsíce, že ji sám rád celou uzdravenou vyzvednu. Vona jela sama. Žádný únos to nebyl. Šla dobrovolně a ráda."
"Do Brd na Fajmanovy skály? Uprostřed zimy?" Ožil kriminalista. "Doopravdy?"
"Jo, přesně. A celou cestu vlakem, autobusem a pak třicet kilometrů pěšky furt švitořila vo tom, jak je příroda přirozená, krásná a láskyplná - a co všechno umí vyléčit a napravit. No, a tak jsem udělal, co jsem musel, abych měl důkaz. Chtěl jsem ji svlíknout do naha, poněvadž oblečení je civilizační výdobytek, kterej do přírody nepatří. Srnky taky choděj nahatý, že jo. Jenže spodní prádlo mi nedala. Nejspíš už začala pracovat na ochlupení. Ukázal jsem jí ještě vlaštovičník, sebral mobil, zbytek ošacení a šel domů. Na pivo a k televizi. Za to mám být potrestán? Proč?"
Kriminalista se zachmuřil. V mysli se mu začala líhnout geniální myšlenka. Začínal mladíka chápat. Jeho manželka totiž objevila Tradiční čínskou medicínu, pár originálních facebookových stránek o alternativní léčbě, a domácnost už skoro měsíc čpěla chlórovými výpary. Blábolila o Maškovi, Duškovi a nějakém borci, co léčí veškeré choroby obdobou Sava. O předražených cukrových kuličkách, které musel denně konzumovat, aby nebyl protivný, nemluvě. Znovu třikrát kliknul, tentokrát na nefunkční myš.
Na delší chvíli se odmlčel, jak zvažoval další postup, načež položil otázku: "Víte co? Já vás pustím a státní zástupce se nic nedozví. Když mi pomůžete. Ale co po vás nyní budu chtít, zůstane navždy mimo protokol."
Mladík souhlasně pokrčil rameny.
Policista povstal a položil otázku: "Neznáte náhodou nějaké odlehlejší místo, než jsou Brdy?"
Komentáře
Okomentovat