"To sou furt nějaký novoty," brblal Kua Kua Bong, když dostal za úkol připravit svému kmeni oběd podle posledních pokynů místního šamana Aka Aka Bonga.
Život v buši daleko od takzvané moderní civilizace byl sám o sobě dost náročný a jediné, co malou komunitu domorodců drželo při životě, byla úcta k tradicím a ke zkušenostem jejich předků. Oni věděli nejlépe, co je pro přežití miniaturního společenství živořícího uprostřed australské vyprahlé pouště to nejlepší. Pokrok to samozřejmě nebyl, ten přinášel jen starosti, problémy a průsery.
Kupříkladu ani sousední kmen Bing Bingů se s ničím nemazal. Žil si tak, jak příroda chtěla a jediný ústupek moderní době učinili tím, že si zadek po dokončeném vyměšování místo jedovatou škumpou vytírali neškodnou kapradinou. Vyměšování tak zase byla radost a nikoliv utrpení, přestože nedávno zformovaná Liga za udržení pálení řitě protestovala proti novince s poukazem na fakt, že kdyby příroda toužila, aby tento ryze biologický akt byl příjemný, nestvořila by jedovatou bylinu.
"Co to kutíš?" přiklátil se ke Kua Kuovi jeho mladší brácha Bua Bua a zavětřil.
"Oběd podle nového recepisu," neskrýval Kua Kua podrážděnost, "ale moc se netěš, šaman prohlásil, že je nutné lehce proměnit naše stravovací návyky, abychom byli zdravější a odolnější a posílili tak imunitu."
"Kdo je Imu Nita?"
"Netuším," pokrčil Kua Kua rameny, "asi nějaký borec z vedlejší vesnice. Nechápu, proč bychom ho měli posilovat, ale já jsem malý pán. Jen vařím. Na myšlení jsou tu jiní."
"Aha," zatvářil se Bua Bua zmateně a rozhlédl se po přípravně, kde se chaoticky povalovaly pozůstatky poslední návštěvy jakési turistické výpravy.
"Ale proč vyhazuješ ty nejlepší delikatesy?" ukázal na odpadní jámu plnou odřezaných hlav a zbytečně hnijících mozků, "není to škoda?"
"Je," připustil Kua Kua. "Jenže šaman prohlásil, že má-li být náš tradiční lidojedský způsob života zachován i pro příští generace, musíme nutně držet bezlebkovou dietu!"
Komentáře
Okomentovat