Přeskočit na hlavní obsah

Jasnovidec

„Vstupte!“ Ozval se hlas zpoza dveří.

Příchozího to notně překvapilo, protože ještě nestačil zaklepat, ale pak pokrčil rameny a učinil žádané.

„Ztratil se vám pejsek, že ano?“ Nepustil obrýlený človíček za honosným stolem návštěvníka ke slovu, „a chcete vědět, kde se nachází. Mám pravdu?“

„Máte. Ale jak to můžete tak přesně vědět?“

„To je mé tajemství. Nyní mi jen řekněte jeho jméno a datum narození. Uvidím, co se dá dělat.“

„Jmenuje se Caligula, ale já mu říkám Magore.“ Klient spatřil udivený výraz v jasnovidcově obličeji a dodal: „Má žena je historička a pojmenování byl její nápad. Abych ale přiznal barvu, ten čokl je arogantní a vzdorný debil a z mého pohledu jsem rád, že zmizel. Jenže znáte ženy.“

Jasnovidec pokývnul na souhlas dost neochotně, protože z vlastní zkušenosti věděl, že jednodušší je telepaticky najít jehlu v kupce sena než pochopit myšlení ženského elementu. To ale nahlas nepřiznal.

„Datum narození?“ Optal se.

„Někdy v květnu roku 2013, lépe to bohužel nevíme.“

„To postačí,“ prohlásil jasnovidec pevným hlasem, sundal kostěné brýle, ze zásuvky vylovil lupu, zápalky a hrst jakéhosi roští, které posléze s tichým mumláním zapálil. Místností se rozlétl mrak kouře, jehož vůně byla nezaměnitelná.

„Kvalitní marjánka,“ nasál zákazník nosem vzduch a zatvářil se uznale. Zjevně je na správném místě. „Dáte mi trochu s sebou?“

„Nerušte, prosím, mé soustředění,“ napomenul ho jasnovidec ostře, „jinak nezaměřím správně Caligulovy energetické vlny a objevím úplně jiného psa.“

Klient ztichnul a tiše pozoroval zvláštní rituál, přičemž se snažil občas si nenápadně šluknout.

„Vidím zeleň. Spoustu zeleně. Trávu. Křoví. Sem tam lavičku,“ spustil najednou jasnovidec monotónním hlasem. „Ha! Jasně, je to park. Rozhlížím se. Cedulka. Označení ulice. Smetanova. Ne, ne, ne. Dvořákova. Dvořákova ulice. Váš pes pobíhá po parku nedaleko Dvořákovy ulice. Uf.“ Vydechl a teatrálně položil hlavu na zbytky popela magické rostliny.

„Vy jste fakticky dobrej,“ uznal klient. „Už tam běžím a vyzvednu si ho. Jak se tam dostal, mi asi neřeknete, že?“

„To bohužel není v mých silách. Vidím jen výjevy a cedule. Příčiny odhalit nedokážu,“ otřel si zpocené čelo jasnovidec, uložil propriety do šuplíku a vytáhnul účtenku. „Za svou službu dostanu osm tisíc korun českých. V hotovosti, karty neberu.“

Muž s mrmláním vylovil peněženku, odpočítal bankovky a na odchodu poznamenal: „Děkuji vám. Vaši slávu budu šířit dál.“ A odkráčel.

Jasnovidec rozdělil částku na dvě poloviny, s úlevou vydechl, povstal, otevřel dveře do vedlejší místnosti a zvolal: „Už můžete jít dál, madam. Váš zeť právě odešel a zde máte předem domluvenou polovinu honoráře.“

Do místnosti vplula odbarvená šedesátnice, s pomstychtivým výrazem ve tváři sbalila peníze a prohlásila: „Já mu dám, hajzlíkovi, tvrdit o mně veřejně, že jsem stará ezoterická čarodějnice!“

Popadla vzdorně se tvářícího Caligulu a odkráčela do Smetanových sadů.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Z deníčku konspirátora

Vydáno se souhlasem autora. 6:50 Probouzím se. Kontroluji sílu orgonitového zařízení a poté zapínám wi-fi. Nefunguje, sviňa. Včera jsem se na svém facebookovém profilu nechvalně zmínil o šmírování, jakým nás častuje Bill Gates a tohle je výsledek. Zablokovali mě! Musím to dát světu na vědomí. Ale, kurva, jak? Když jsem offline? 6:57 Zjišťuji, že v rámci zdravotní sebeobrany jsem router před ulehnutím vytáhnul ze zásuvky. Zapínám ho a vše začíná fungovat. Sedm minut trvající pocit frustrace pomalu mizí, ale ta pachuť zůstává. Vím, že mě sledují! 7:20 Snídám česnek, meruňková jadérka a mocně zapíjím cé dé es dvojkou. Pro jistotu. Pak vyrážím zjistit, jak se daří té paní, která si léčí rakovinu plic svépomocí. Bomba! Ještě žije. Dokonce má jiskru v oku. 7:50 Fotím mraky. Úplně jasně vidím ty svinské ionty baria a aluminia, jak se povalují ve vzduchu a hledají nebohé oběti, které by otrávily. Na mě si nepřijdou. Pokládám si pyramidu na hlavu, pořizuji fotodokumentaci a vkládám ji na stránk

Odchod

„Tak, paní, jste na řadě.“ Mrtvolně vyhlížející osoba pro jistotu zvolila oznamovací tón, aby svou klientku zbytečně nevyděsila.  Když spatřila úlek na ženině tváři, trochu roztála a podotkla: „Ale no tak, není se čeho bát. Důkladnou rešerší před vlastním zákrokem jsem zjistila, že jste členkou mnoha zásadních facebookových skupin.“  Zašustila zastaralým papyrusem a pokračovala: „Duchovní seznamka a jiné povídání. Půst je dokonalý lék. Psychosomatika a etikoterapie v praxi. Paranormal Group Universal. Alterna. Užíváme CDS. Nejsme vaše loutky. Klasická a postklasická homeopatie. Neočkovaní. Třetí oko. Kvantová cesta. A tak dále, a tak dále.“ Sklapla notes. „Tak čeho se bojíte? Váš poslední příspěvek o nekonečné cestě Duše přívětivým Vesmírem na Kvantové vlně získal dokonce více než osm tisíc lajků a přes pět stovek sdílení. Tož neprotestuje a pojďte se mnou. Nakonec se vám cesta i cíl budou líbit. Slibuji.“ Dodala osoba a zkřížila za zády dva prsty.  „Fakt musím?“  Fňukla dáma, „Vžd

Vysoká škola života

Jistě jste již nejednou v internetových diskusích narazili na kolegy diskutéry, kteří ve svých profilech uváděli v kolonce dosažené vzdělání Vysokou školu života. A určitě vám to, stejně jako mně, vrtalo hlavou, neboť na vysokoškolsky vzdělané osoby často vystupovali jako úplní kreténi. Trochu jsem zapátral, jak to s tou Vysokou školou života je a považte – ona skutečně existuje! Jakmile jsem pochopil, že VŠŽ (neplést prosím se školou železničářskou) je v podstatě nejkomplexnějším vzdělávacím systémem ve vesmíru, zažádal jsem si o licenci a po náročných ústních zkouškách, předložení projektu a vypití dvou litrů MMS proti plísním jsem licenci skutečně obdržel!  Vypisuji tímto tedy první semestr distančního studia, které vám umožní získat vysokoškolský diplom o měsíc dříve než v Plzni! Neváhejte a pojďte studovat do naší Vysoké školy života! VYSOKÁ ŠKOLA ŽIVOTA Typ studia: distanční Časová náročnost: každou sudou sobotu od 19:00 do 21:00 hod. Délka studia: 3 měsíce Dosažené vzdělání: DaS